inzerce
Souvislosti:
Po rozšíření Evropské unie o desítku nových členských zemí v roce 2004 otevřely své hranice pracovníkům z východu pouze tři staré členské země – Irsko, Velká Británie a Švédsko.
Zbývající členské země vstup pracovníků ze zemí střední a východní Evropy nadále omezovaly, přestože v rozsahu omezení se navzájem lišily. V současné době omezuje vstup na své pracovní trhy jen hrstka starých členských zemí jako jsou Německo a Rakousko.
Zpráva, kterou včera zveřejnila Evropská komise, je první studií, která analyzuje dopady volného pohybu pracovníků z nových členských zemí na ekonomiky staré patnáctky.
Odstranění zbývajících překážek volnému pohybu pracovníků bude v souladu s heslem „Evropa bez bariér“ také jedním z témat českého předsednictví.
Témata:
Navzdory obavám občanů starých členských zemí z toho, že je příliv pracovníků ze zemí střední a východní Evropy připraví o pracovní místa, k žádným „závažným výkyvům na trzích práce“ nedošlo, říká zpráva Evropské komise.
Podle Komise znamenali pracovníci z východu „významný příspěvek k udržitelnému hospodářskému růstu...neboť vyplnili nedostatky na trhu práce a nepředstavovali velkou zátěž pro sociální systémy“. V dokumentu se navíc píše, že „se nepotvrdilo, že by pracovníci z nových členských zemí nahrazovali místní zaměstnance nebo jejich zaměstnávání vedlo k závažnému poklesu jejich mezd a to dokonce ani v zemích, kde byl příliv těchto pracovníků největší“.
„Tyto migrační toky se řídí zákony nabídky a poptávky,“ řekl k tomu evropský komisař pro zaměstnanost, sociální otázky a rovné příležitosti Vladimír Špidla.
Komisař dále uvedl, že „všechny země, které své trhy otevřely, zjistily, že je to dobré“ a zdůraznil, že volný pohyb pracovníků představuje jednu ze základních svobod na nichž je postavena Evropská unie.
Špidla připustil, že „v některých případech se sice vyskytly problémy s ubytováním a péčí o děti,“ ale dodal, že trh práce žádné potíže nepocítil.
Vnitřních migrantů je oproti pracovníkům ze zemí mimo EU stále méně
Souběžně se zprávou Evropské komise zveřejnil výsledky svého šetření, které proběhlo v roce 2006. Podle tohoto výzkumu ze tří milionů zahraničních migrantů, kteří se usadí v některé z členských zemí EU, pochází pouze 40% z jiné členské země.
Drtivá většina migrantů je tedy ze zemí mimo EU. V oněch zbývajících 60% jsou takřka rovnoměrně zastoupeni občané evropských zemí mimo Unii a pracovníci z Asie, Ameriky a Afriky. Na každou z těchto kategorií připadá zhruba 15% migrantů.
Mezi země s největší čistou imigrací patří Lucembursko, Irsko, Kypr a Španělsko. Za prací vyjíždějí nejčastěji Poláci (v jiné členské zemi jich pracuje zhruba 290.000) a Rumuni (přibližně 230.000).
Ekonomika zpomaluje, migrantů ubývá
Podle zprávy Evropské komise je možné, že vnitřní migrace Evropské unie již dosáhla svého maxima.
Podle Špidly jsou pro to přinejmenším dva důvody. Příčinou nižší mobility je v první řadě snižování rozdílů v příjmech, neboť pracovníci z méně vyspělých členských zemí ztrácí ekonomickou motivaci k vycestování za prací, říká komisař.
Druhým významným faktorem je podle jeho slov současné zpomalení evropské ekonomiky. „V případě, že jsou ekonomické podmínky méně příznivé, řada migrantů se vrátí nebo ani nepřijde,“ řekl Špidla s tím, že Evropská unie s nejvyšší pravděpodobností již dosáhla z hlediska migračních toků svého maxima.
Členské země EU podporují společnou migrační politiku
Podle průzkumu, který před nedávnem provedl americký German Marshall Fund, si většina občanů Evropské unie přeje, aby se o imigrační politice rozhodovalo na úrovni Evropské unie.
Mezi členskými zeměmi se ale projevila značná názorová odlišnost. Průzkum ukázal, že zatímco většina Francouzů, Němců a Italů je „připravena předat svou suverenitu EU s cílem vytvořit společnou migrační politiku,“ něco podobného si přeje pouze 28% Britů a Nizozemci ani Poláci nemají na věc jasný názor.
