inzerce
SKOK zdůrazňuje, že každý Národní akční plán pro sociální začleňování by měl vycházet z Lisabonské strategie, Evropské sociální charty a z podmínek daného členského státu. Lisabonská strategie v oblasti sociálního začleňovaní a chudoby definuje tyto priority:
- rozvoj investic na aktivní opatření při zaměstnávání osob, které mají ztížený přístup na trh práce
- prostředí motivující k zaměstnávání všechny, kteří mohou pracovat
- programy pro osoby nejvíce ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, aby měli možnost bydlení, zdravotní péče a celoživotního vzdělávání
- vymýcení dětské chudoby
- rozvoj politiky k redukování chudoby a sociálního vyloučení mezi imigranty a etnickými menšinami
Podle SKOKu český akční plán pro sociální začleňování dostatečně neodráží nejen potřeby sociálního začleňování v České republice, ale také evropské principy sociálního začleňování. „Stačí, podíváme-li se na důvodové zprávy k legislativním procesům obsahující celou škálu pojmů převzatých z dokumentů Evropské unie, k jejichž plnění se česká vláda v průběhu let postupně zavázala. V samotných legislativních aktech je však princip sociálního začleňování zakotven jen formálně – ve svých důsledcích není odbouráno paternalistické pojetí sociálních služeb ani represivní přístup k osobám sociálně nepřizpůsobivým, o podpoře sociálního začleňování ohrožených skupin obyvatel ani nemluvě.“
Organizace dál kritizuje nejasnost vládní strategie v této oblasti, kterou podle ní jednoznačně dokládá novela zákona o sociálních službách, která nabyla účinnosti 1. ledna 2007. „...novela tohoto zákona obsahuje jen kosmetické úpravy prolobované patrně úředníky, kteří mají problém, jestliže se příjemce příspěvku na péči přestěhuje nebo umře.“
Terčem kritiky je také otázka komunitního plánování sociálních služeb, které mají na starosti kraje (přidělující také finanční prostředky). Podle SKOKu by komunitní plánování mělo spadat do působnosti obcí, které mají mnohem blíže k osobám sociálně vyloučeným či sociálním vyloučením ohroženým a „navíc vykonávají jistou formu sociální kontroly“. „Obce – jakkoli je to nelogické – povinnost komunitního plánování nemají,“ uzavírá SKOK.
Spolek oborové konference nestátních neziskových organizací působících v sociální a zdravotně sociální oblasti zdůrazňuje svoji obavu, že „při ulpívání na domácích zvyklostech a opomíjení ducha evropských zásad se naše sociální politika může ubírat jiným směrem než politiky ostatních států EU“. Požaduje, „aby zákon o sociálních službách byl vyjmut z „balíčku“ změn sociálních zákonů a novelizován podle mezinárodních zásad sociální politiky, k níž patří lisabonský proces i politika sociálních služeb ve veřejném zájmu“.
