inzerce
ČR stále čeká na kompletní podobu penzijní reformy. Jak úspěšně proběhla v ostatních zemích bývalého Východního bloku? Systémovou změnu již provedlo Slovensko, Polsko, Maďarsko. Z koho si vzít ponaučení?
Polsko a Maďarsko provedly důchodovou reformu na konci 90. let, Slovensko v roce 2005. Všechny tyto reformy probíhají prostřednictvím založení druhého důchodového pilíře, do kterého lidé odevzdávají určité procento z odváděných peněz (Slovensko nejvíc z těchto zemí – 9 %).
Každá z Vámi zmiňovaných zemí čelila řadě problémů, ať už z důvodů nepřipravenosti pojišťoven a deficitu veřejných financí (Polsko) nebo snížení hodnoty důchodu a návratu části klientů do 1. pilíře (Maďarsko). Na Slovensku měla zas sociální pojišťovna málo času na přípravu změn v prvním a druhém pilíři a situace vyústila ve vysoký deficit veřejných prostředků (1,5 % HDP).
Přes tyto problémy je podle mého názoru potřeba k tomuto typu reformy přistoupit i u nás. Současný způsob financování důchodů vede k jejich nivelizaci a tudíž ke snižování poměru důchodu ke mzdě u jedinců s vyššími příjmy. Tím se ze systému vytrácí zásluhový princip. Koneckonců tento problém nedávno musel řešit i Ústavní soud.
Diverzifikace financování důchodů a posílení aktivní role každého při zajištění vlastní životní úrovně ve stáří je podle mě nevyhnutelná. Můžeme se ale poučit z chyb, které naši sousedé v průběhu reformy udělali.
Stárnutí populace a negativní demografické prognózy se týkají nejen východní, ale i západní Evropy. Například Francie bude v roce 2020 čelit 59% podílu ekonomicky závislých obyvatel (Česko „jen“ 41 %). Jak zde funguje důchodový systém?
Francouzský důchodový systém má svá historicky vzniklá specifika (existence mnoha autonomních důchodových systémů pro jednotlivé skupiny profesně členěných zaměstnanců). Tyto systémy přinášejí výhodnější důchodové zajištění, než může nabídnout všeobecný systém.
Francouzský důchodový systém čelí navíc nepříznivému poměru ekonomicky aktivních versus závislých skupin populace, zejména v některých speciálních systémech (zemědělské schéma). Vlivem stárnutí populace a relativně vysoké nezaměstnanosti ubývá příspěvků a roste sociální dluh.
Přijaté parametrické změny (např. koncem 90. let byl zvýšen počet odpracovaných let, nutných pro nárok na plný důchod na 40) situaci plně neřeší. Od roku 2002 se diskutuje problém financování druhého pilíře. Zvažuje se ustoupit od průběžného financování důchodových fondů ke kapitálovému krytí.
Prezident Sarkozy se svými snahami o sjednocení a zjednodušení důchodového systému zatím ale neuspěl. Podle prezidenta dnes Francouzi žijí déle a jestli nechtějí snižovat své důchody, budou si na ně muset více přispívat.
Často skloňovanou otázkou v ČR je: „Jak zajistit, aby se vyplatilo pracovat?“ Jak si na ni odpověděly „staré“ země?
Na to je zdánlivě jednoduchá odpověď. Sociální systém by měl být schopen oddělit ty, kteří spadli do sociální sítě ne vlastní vinou od těch, kteří se do práce zapojit nesnaží. Takovouto reformu provedli v roce 2002 Němci a je známá jako Hartzova reforma.
V rámci reformy byly vytvořeny agentury personálních služeb s job centry. V rámci placeného probačního období by měl uchazeč nalézt práci. Jinak musí přijmout práci nabídnutou touto agenturou. Reforma spočívá ve zpřísnění podmínek při odmítnutí nabízené práce. V takovém případě může být výše podpory v nezaměstnanosti významně snížena. Při reformě se také autoři snaží o dobré propojení sytému podpor v nezaměstnanosti se systémem sociální pomoci.
I Česká republika či Slovensko své systémy korigují: Slovensko zpřísňuje podmínky placení pojistného pro nárok na příspěvek v nezaměstnanosti, Česká republika oceňuje více rekvalifikující se zaměstnance, definuje restriktivněji tzv. stav hmotné nouze.
Jaké jsou další možnosti?
Liberální sociální státy (Británie, USA) se opírají o systém daňových výhod. Ty jsou určeny zaměstnancům s nízkými a středními příjmy, případně zaměstnancům, kteří mají malé děti (Child Tax Credits, Working Tax Credits). Díky těmto nástrojům dostanou tito zaměstnanci zpět částku (či její část), kterou by zaplatily na daních. Někdy to může mít podobu negativní daně, tj. dostanou víc, než by zaplatili na daních. Tyto nástroje podporují především zaměstnané občany a odměňují jejich aktivitu na trhu práce.
Pro ty ostatní, kterým se nedaří zařadit na trh práce, vedou zkušenosti směrem ke snaze vytvářet programy pro začlenění na trh práce (Francie, Británie, snad i Slovensko: job interviews). Cílem je nabídka rekvalifikace, pomoci při nalezení zaměstnání, nabídka předškolního zařízení pro dítě – to vše s cílem odstranit příčiny sociální exkluze. Součástí programů je i sociální práce s klientem.
I když se Evropa potýká s následky krize, v Německu již letos pod taktovkou středopravé koalice došlo ke zvýšení přídavků na děti a ke zvýšení roční daňové slevy. Čeští poslanci dnes zase vrátili mateřskou na původní výši. Myslíte, že by se v sociální oblasti mělo škrtat? Pokud vůbec, tak kde?
Současné zvýšení mateřské odpovídá situaci ve vyspělých evropských zemích, problém je spíše v jejím populistickém prosazení v situaci, kdy je potřeba šetřit. Ve srovnání s ostatními evropskými státy máme hodně vysoké porodné a také máme nejdelší dobu vyplácení rodičovského příspěvku: do čtyř let věku dítěte v nejdelší variantě.
Zkrátila bych jeho vyplácení do tří let věku dítěte (ovšem ponechala bych jeho delší vyplácení z titulu zdravotního postižení dítěte.) Trendy sladění práce a péče o rodinu směřují rodinnou politiku spíše ke kratší a dobře placené rodičovské dovolené s dobrou návazností na předškolní zařízení (Švédsko).
V Německu mají jednu z nejnižších porodností. Jejich reforma rodinné politiky proto byla zaměřena nikoli na zvýšení na přídavků na děti, ale rodičovského příspěvku a na aktivnější povzbuzení otců v rámci této péče o dítě.
Obecně lze ale ušetřit pouze dobrou adresností sociálních dávek, či jejich konstrukcí, která by bránila jejich zneužívání .
Rok 2010 je rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Pod hranicí chudoby žije asi 80 milionů občanů EU. Česká hodnota tzv. rizika chudoby je nejnižší v Evropě (cca 9 %). Čemu to přikládáte?
Je to důsledek rovnostářské podoby naší společnosti již z dob socialismu, kdy o výši životní úrovně rozhodovaly spíše demografické ukazatele, např. počet dětí, schopnost uplatnit se v tzv. šedé ekonomice, nebo mít podíl na politické moci, a to spíše než kvalifikace a výše vzdělání či pracovní výkon.
Toto rovnostářství sice stále do určité míry přetrvává, ale přeci jen se již zvyšuje hodnota výkonu a jeho vlivu na životní úroveň. Proto již nelze např. paušálně hovořit o problémech mladých rodin či důchodců. Ke snížení chudoby naší společnosti významně přispívá i důchodová politika.
Mezi cíli strategie Evropa 2020 je zvýšení zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel Unie. Posledním úkolem je snížení chudoby. Je to potřebný cíl nebo může být snížena tím, že se budou naplňovat ostatní závazky a zvýší se hospodářský růst?
Plnění těchto závazků jistě obecně přispívá ke snižování chudoby. Chudoba je však složitý multidimenzionální fenomén. Chudoba v absolutním slova smyslu se neustále snižuje, ale tzv. relativní chudoba, tj. vzdálenost od společenského standardu může stagnovat. Jde ruku v ruce se sociální exkluzí a to z ní dělá závažný a komplexní problém, který vyžaduje také komplexní řešení (např. existence sociálně vyloučených komunit v relativně prosperujících společnostech).
