-
Relevantní články:
Původní analýza
inzerce
Sám Viktor Janukovyč ale pořadí svých zahraničních cest za vypovídající nepovažuje. Po návštěvě Bruselu Janukovyče očekávali v Moskvě. Faktem je, že obě cesty byly hodnoceny velmi kladně. Co ale vypovídají o konturách nové, post-juščenkovské ukrajinské zahraniční politiky?
Prezidentství Viktora Juščenka dávalo Evropě jistotu. Ukrajinu nebylo nutné přesvědčovat o výhodách integrace do evropských struktur. Spíše naopak. Jenže Viktor Juščenko byl za svou důslednost a loajalitu "odměněn" ne snad úplně nezájmem, ale spíše neochotou Evropské unie zaujmout k Ukrajině jasnou pozici. Ukrajina se EU samozřejmě přibližovala, body asociační smlouvy jsou postupně naplňovány, vízový režim byl do jisté míry zjednodušen, nicméně jednoznačné výsledky své politiky Juščenko Ukrajincům nabídnout nemohl. Projekt Východního partnerství nebyl na Ukrajině přijat s nadšením a dodnes je do jisté míry považován za chabou náhražku a pokus EU vyhnout se přímé konfrontaci s neodbytnou ukrajinskou otázkou: „Kdy?".
Se zvolením Viktora Janukovyče se situace obrací. Otázka „Kdy?" už není aktuální ani pro ukrajinskou stranu. Kyjev má ambici stát se mostem mezi západem a Ruskem a takový projekt předpokládá spojení dvou břehů. S Viktorem Janukovyčem přichází konec juščenkovskému "euroromantismu", ukrajinská zahraniční politika se deideologizuje a nabude vysoce pragmatického charakteru. V podmínkách krize je nutné zahraniční politiku naplnit konkrétním obsahem, tedy budovat a posilovat ekonomické vztahy, hledat nová odbytiště (Čína, Indie...) nebo vytvořit příjemné investiční klima. Ukrajina nabrala kurz na ekonomizaci zahraniční politiky, a ta si, jelikož je Ukrajina silně ekonomicky závislá na Rusku (i když objem zahraničního obchodu je lehce vyšší s EU), vyžádá své oběti v podobě zrušení dekretů o vyznamenání Stepana Bandery a Romana Šucheviče, v zapomnění upadne i otázka hladomoru z let 1932/33, v mezinárodních vztazích to znamená definitivní pohřbení projektu GUAM a omezení vztahů zejména s Gruzií.
Toto je pouze část textu, který je součástí březnového newsletteru Východoevropského programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
