inzerce
Experti z evropských a amerických think-tanků minulý týden v Praze představili společná doporučení určená nové americké administrativě a představitelům Evropské unie. Konference s názvem „Transatlantické vztahy 2009 – Šance na nový začátek?“, kterou uspořádal Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, jeden z partnerů tohoto projektu a spoluautor doporučení se věnovala výzvám, kterým obě strany v současnosti čelí.
Jedním z hlavních témat konference byla otázka klimatických změn a energetické bezpečnosti.
Pokud jde o klimatické změny, přítomní odborníci se shodli ve svých očekáváních od prosincové konference v Kodani, na níž má být přijata nová dohoda nahrazující kjótský protokol, který platí pouze do roku 2012. Většina expertů byla ve svých očekávání více či méně optimistická. Veliké očekávání bylo i znát z nástupu nového amerického prezidenta Baracka Obamy mimo jiné i vzhledem k tomu, že doporučení byla vypracována ještě za administrativy bývalého prezidenta Bushe, který se této oblasti, jak upozornil William Siefken, vůbec nevěnoval.
Účastníci diskuze se též shodli na nepřítomnosti společného evropského postoje především v otázce energetické bezpečnosti.
Podle Willama Siefkena z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia se v současnosti odehrály tři důležité události, které ovlivňují přístup k této otázce – nástup nového prezidenta v USA, lednová plynová krize, plynoucí z rozhodnutí Ruska zastávky dodávky do Evropy a v neposlední řadě ekonomická krize. I přes veškerá očekávání, které jsou vkládána do Obamy, pro kterého je klimatická politika jednou z hlavních priorit, nesmí se zapomenout na postavení Senátu v americké administrativě, který již dříve odmítl ratifikovat kjótský protokol.
Přestože zdůraznil, že se nestaví do opozice proti Lisabonské smlouvě, Jiří Schneider z Prague Security Studies Institutu pochybuje o tom, že by přinesla jednoduší rozhodování v otázce energetické bezpečnosti, neboť rozhodování v této oblasti budou stále probíhat na mezivládní úrovni. Navrhl vytvořit radu, která funguje již v ekonomické oblasti, kde by se o energetické bezpečnosti diskutovalo na transatlantické úrovni. Nejdříve si však EU musí vyjasnit svou pozici, ke které přispěly závěry z březnového summitu.
Nelze též opomenout, že tato problematika se překrývá i s jinými politikami, například s politikou evropského sousedství, upozornil.
V oblasti technologické je potřeba prohloubit spolupráci soukromého a veřejného sektoru v rozvoji nových technologií.
Josef Braml z Německé společnosti pro zahraniční politiku se zaměřil na vliv energetické otázky v USA. Je zřejmé, že západní státy EU se více obávají klimatických změn, neboť jejich závislost na zdrojích energie není tak veliká. V USA je tato otázka více spojená s otázkou bezpečnosti či ekonomiky. Musí se též hledat alternativní zdroje a spolupracovat v rámci investic do této oblasti.
Susanne Dröge z Německého institutu pro mezinárodní otázky a bezpečnost (SWP) zdůraznila roli, kterou může v této oblasti hrát soukromý sektor, především pak v otázce energetiky. V EU chybí konsensus mezi státy vzhledem k tomu, že každý stát dává důraz na jiný druh energie – Polsko na uhlí, Francie na jadernou energii či Německo na plyn dodávaný Ruskem. EU musí především skloubit tyto své vnitřní zájmy, aby mohla navenek vystupovat jednotně. Na závěr vyslovila svou důvěru, že americká administrativa přijme určité kroky, které následně ovlivní i postoj ostatních států.
Mezi dalšími tématy, jimiž se odborníci na transatlantické vztahy zabývali, byla současná hospodářská krize a její vliv na vzájemný obchod EU a USA, ale také spolupráce na vytváření společného konsensu v otázkách demokracie a evropského sousedství. 
