inzerce
Souvislosti:
Barack Obama byl v minulosti odpůrcem zahraniční politiky Bushovy administrativy, volal po „postupném stažení“ z Iráku a vyžadoval zahájení diplomatických jednání se Sýrií a Íránem.
V průběhu své kampaně illinoiský senátor oznámil své rozhodnutí snížit rozpočet na obranu a zastavit investice do „neprokázaného“ systému raketové obrany. Zároveň vyžadoval rozdhodnější činy proti genocidě v Dárfúru.
Obamova mezinárodní agenda a změna republikánské administrativy na demokratickou, v níž nemají neokonzervativci své zastoupení, inspirovaly evropské politiky k projevům o „novém začátku v transatlantických vztazích“. Očekávání některých politiků jsou ale realističtější.
Témata:
Tolerance a nacionalismus
„Kdy bude mít Maďarsko romského předsedu vlády? Kdy bude dostatečně vyspělé, aby udělalo takovýto krok?“ ptají se maďarští blogeři. Romská komunita v Maďarsku čítá skoro 600.000 lidí a přesto, že se Budapešť snaží svou politiku neustále zlepšovat, romská komunita zůstává opomíjena stejně jako v jiných státech východní Evropy.
Zvolení Afroameričana americkým prezidentem vyvolalo v Evropě mnoho otázek o etnické toleranci společnosti starého kontinentu. Jeden evropský politik dokonce již získal přezdívku „evropský Obama“. Cem Ozdemir, německý poslanec Evropského parlamentu, který má turecké předky, byl nedávno zvolen spolupředsedou německé Strany zelených.
Avšak pro některé je toto rozhodnutí spíše pokusem jak napodobit Ameriku než opravdovou „civilizační volbou“, okomentoval tento čin slovenský poslanec EP Milan Gaľa pro slovenský EurActiv.
„Fakt, že Barack Obama bude prvním Afroameričanem, který získá nejdůležitější pozici v Bílém domě, znamená, 40 let po smrti Martina Luthera Kinga, důležitou zprávu o vývoji americké společnosti a může celou naši společnost posunout pozitivním směrem“ řekl Gaľa.
Kromě tolerance k jiným etnikům představuje Evropany výzvu také jejich nacionalismus. Maďarský bloger slovenské národnosti napsal: „Obama uskutečňuje sen. Sen, který může dodat sílu maďarskému Slovákovi“. Avšak sám skepticky dodává, že slovensko-maďarské vztahy by takto mohly vypadat za 20-30 let.
Politika online
Mnoho Evropanů obdivuje používání Internetu americkou společností a bezprecedentní schopnost Obamova týmu vytvořit z volebního procesu diskuzi (4/11/08).
Margot Wallström, místopředsedkyně Evropské komise odpovědná za komunikaci, na svém blogu napsala: „Internet udělal z celého volebního procesu otevřenou diskuzi díky společenské mentalitě, kterou vidíme na webu. To bude ponaučení, které si z toho Evropané musí vzít, ale k tomu se vrátím ještě později“.
Evropa by se k tomu rozhodně měla vrátit i vzhledem k evropským volbám, které se budou konat v červnu 2009.
Změnit či nezměnit
Největší naděje vkládají Evropané ve změnu amerického jednostranného přístupu ke světovému dění. Otázky týkající se irácké války či války proti terorismu přinesly určité napětí mezi Evropou a Bushovy administrativou.
Vládní představitelé České republiky, která v současné době předsedá Evropské unii doufají, že k žádné výrazné změně v americké zahraniční politice nedojde.
Vybudování radaru na českém území je hlavní prioritou vlády Miroslava Topolánka, který se snaží vyměnit radar za přijetí Lisabonské smlouvy. Ratifikace Lisabonské smlouvy bylo odloženo právě kvůli čekání Prahy na Obamův postoj k protiraketovému obrannému systému.
Opoziční ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem naproti tomu doufá, že se vojenské plány Spojených států změní.
Hospodářské noviny ve svém pondělním článku citují nově jmenovanou náměstkyni pro obranu Michele Flournoy, která se před Kongresem vyjádřila v souvislosti s vybudování protiraketového systému. Tento plán by mohl být přehodnocen „v širším bezpečnostním evropském kontextu, který zahrne i vztahy USA a Ruska“.
Bude radar stále zapotřebí? Ministerstvo zahraničních věcí České republiky odmítá přijmout, že by nástup Obamovy administrativy mohl znamenat konec radaru, píší dále Hospodářské noviny.
Obamova inaugurace chléb nezlevní
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který byl prvním, kdo přijal Obamu na evropské půdě v Elysejském paláci v červenci 2008, v době, kdy byl stále ještě pouhým kandidátem, označil Obamu za svého „kamaráda“ („mon copain“)
Sarkozyho nadšení už ale partně pominulo. Deník Le Parisien citoval jednoho ze Sarkozyho nejbližších spolupracovníků: „Obama je tu, aby bránil zájmy Spojených států, ne aby nám dával dárky“.
Názory ve východní Evropě se zřejmě nesou v podobném duchu. Slovenští politici neprojevili přílišné nadšení z výsledku amerických voleb. Slovenský předseda vlády Robert Fico na opakující se otázky novinářů odpověděl: „Chléb levnější nebude (po Obamově inauguraci).“ Později ale odmítl volbu amerického prezidenta dále komentovat.
Stanley Crossick, politický analytik a zakládající předseda European Policy Centre, ve svém blogu na BlogActivu píše, že „lze s pravděpodobností očekávat větší změny pokud jde o styl vedení zahraniční politiky, než o její podstatu“. Vzhledem k obtížné ekonomické situaci v USA se nový prezident zaměří na vnitřní záležitosti a „potrvá, než se objeví koherentní zahraniční politika“.
Klimatické změny: pozice EU ohrožena?
Pokud jde o životní prostředí, řada analytiků předpovídá, že Obama přijde s velmi ambiciózním plánem, díky němuž sesadí Evropu z vedoucí pozice v oblasti klimatických změn.
Willy de Backer, zakladatel internetového portálu 3EIntelligence ve svém blogu na BlogActivu píše, že Evropa může o své samozvané prvenství v oblasti klimatických změn snadno přijít. De Backer v této souvislosti upozorňuje také na „kontrarevoluci“ ze strany nových členských států, které měly velké výhrady proti energeticko-klimatickému balíčku, který Evropská rada schválila v prosinci 2008. Připomíná v této souvislosti, že v nových členských zemích nebylo hnutí za ochranu životního prostředí nikdy příliš silné a „zelená revoluce“ se zde příliš velké podpoře nikdy netěšila.
Možné problémy v Turecku
Přestože Obamovo zvolení prezidentem Spojených států vítá i Turecko, situace se může brzy změnit v případě, že nová administrativa podpoří "Zákon o arménské genocidě", proti němuž Turecko ostře protestuje. Země nesouhlasí s tím, aby byly události z roku 1915, v nichž podle Arménie Osmanská říše systematicky vyvraždila 1,5 milionu Arménů, popisovány jako genocida. Turecko se brání tím, že v tehdejším konfliktu zahynula jak řada Arménů, tak řada Turků a nelze jej proto označovat za genocidu.
Pokud by takový zákon prošel, může to podle tureckého EurActivu mít závažné dopady na turecko-americké vztahy, politiku na Blízkém východě a spolupráci v rámci NATO.
Podobnou bouři v minulosti způsobil i zákon o "popírání genocidy Arménů", který v říjnu 2006 schválil francouzský parlament.
