inzerce
Podle kanadského velvyslance Michaela Calcotta obnovení vízové povinnosti ani náhodou nepřišlo jako blesk z čistého nebe, jak se včera snažil naznačit český ministr zahraničí Jan Kohout, který se ještě v neděli dušoval, že nemá „žádnou indikaci, že by nám Kanada v tuto chvíli chtěla víza zavést“.
„Rozhodnutí obnovit vízový režim padlo v Kanadě v květnu nebo na počátku června,“ uvedl včera pro ČTK Calcott. „Nerozumím tomu, proč si (Češi, pozn. red.) mysleli, že mají šanci je změnit. Ze slov, která jsem od ministra slyšel, bylo jasné, že rozhodnutí padlo a nebude měněno. Naděje umírá poslední, to je možná nejlepší způsob, jak to popsat,“ řekl k české pozici Calcott.
Podle Ministerstva zahraničních věcí ČR skutečně Kenney s Kohoutem o celé záležitosti jednali už na konci června, kdy kanadská strana oznámila "možnost zavedení víz", nicméně oficiální nóta přišla až tento týden v noci z pondělí na úterý.
Podle Kanady bylo ovšem o obnovení víz jasno už na konci června, k jejich zavedení však došlo kvůli technickým komplikacím s týdenním posunem, což některé české politiky (například ministry Kohouta a Kocába) vedlo k domněnce, že se tento krok odkládá na neurčito.
Komise: nečekejte rychlé řešení
Čeští diplomaté, zdá se, spoléhali na tvrdou reakci Bruselu, jehož tlak měl Kanaďany přimět k odvolání víz. Chyba lávky, podle některých médií se kanadská vláda ještě před zavedením vízové povinnosti s ostatními členskými státy Unie dohodla, že nedojde k hromadným odvetným opatřením.
To včera potvrdil i mluvčí Komise Michele Cercone, když uvedl, že automatické zavedení víz pro kanadské občany „v tomto stadiu“ nepřichází v úvahu. Kabinet Jana Fischera tedy zatím sáhl pouze k vízům pro diplomatické a služební pracovníky – na nic jiného totiž nemá právo (a také odvolal z Kanady českého velvyslance).
Pokud česká vláda hodlá přimět Evropskou unii k tomu, aby intenzivně lobovala za naše zájmy v zemi javorového listu, nezbývá než podstoupit zdlouhavou proceduru. Nejdříve musí Fischerův kabinet podat Evropské komisi oficiální podnět, aby se celou situací začala zabývat. Ta pak do 90 dnů vypracuje zprávu pro Radu, jejíž součástí může být doporučení o dočasném zavedení víz pro Kanadu. Ministři členských států pak mají další tři měsíce na nalezení kompromisu.
Ten sice může být schválen pouze kvalifikovanou většinou, ale ve vízových otázkách to nebývá zvykem. Podle pozorovatelů se nad tvrdými odvetnými opatřeními vůči Kanadě bude hledat shoda jen těžko. Čeští politici v případě neúspěchu vyjednávání na unijní půdě (což by podle nich znamenalo jasné porušení principu solidarity zakotveném v nařízení z roku 2005) vyhrožují, že se obrátí na Evropský soudní dvůr v Lucemburku.
Vzhledem k našemu členství v schengenském prostoru však není jasné, čeho by případnou žalobou chtěla Praha dosáhnout. „Zavedla by víza pro Kanaďany sama a vystoupila tím pádem ze Schengenu? Otevřela by znovu kontrolní budky a celnice na hranicích a znepříjemnila cestování vlastním občanům kvůli těm pár Kanaďanům, co k nám ročně přijedou?“ ptá se komentátorka Českého rozhlasu Lída Rakušanová. Konečným cílem české diplomacie nicméně samozřejmě zůstává urychlené zrušení víz, ne eskalace konfliktu do dalších zemí.
Bylo by však zjednodušující tvrdit, že Češi nemají v Bruselu žádné zastání – podporu jim včera vyjádřila nejsilnější partaj Evropského parlamentu – lidovci (EPP), která vyzvala k urychlenému zrušení víz. „Kromě toho, že je zavedení víz diskriminační, povede i k velkým praktickým a ekonomickým komplikacím pro občany, kteří do Kanady jezdí za prací, nebo za obchodem,“ dočteme se v prohlášení EPP.
Reforma bude, nebojte
Podle ministra pro imigraci Jasona Kenneyho Kanada nezbytně potřebuje reformu přístupu k migrantům tak, aby se předešlo rozsáhlému zneužívání péče. „Současná situace podtrhuje nezbytnost reformy azylového systému; musíme zajistit ochranu opravdových obětí perzekuce a ekonomickým migrantům, kteří se chystají zneužít naší štědrosti, musíme velmi rychle ukázat dveře,“ prohlásil včera Kenney.
Češi nejsou zdaleka jediným národem, který doplácí na nevyváženost kanadské politiky vůči migrantům (velkorysý azylový systém na straně jedné, tvrdý vízový režim na straně druhé). Spolu s Mexikem přibylo Česko do rodiny dalších 140 států, jejichž obyvatelé se při cestě do Kanady nevyhnou administrativním obstrukcím.
Kanadský kabinet se při změnách své azylové politiky pravděpodobně hodlá inspirovat reformami, které proběhly v Británii v roce 2004. Mělo by dojít k posílení pravomoci imigračních úředníků, kteří mají do budoucna velmi rychle vyřizovat především žádosti lidí pocházejících z vyspělých částí světa (včetně Česka). Právě rychlé odmítání žadatelů ze zemí, které jsou obecně považovány za bezpečné, pomohlo před několika lety od zahlcení imigračních center v Británii, do níž se tehdy v hojné míře uchylovali také čeští Romové.
