inzerce
Souvislosti a témata:
Podle výsledků průzkumu, který deník Harris International publikoval na začátku dubna, se většina Evropanů domnívá, že je právě Angela Merkel nejvlivnější osobností v Evropě.
Angela Merkel se, snad díky svým východoněmeckým kořenům, liší od svých předchůdců a především od Gerharda Schroedera. Rozdíl je především v jejím přístupu k Moskvě. Kdykoliv se kancléřka setkala s Putinem či Medveděvem, otevřela s nimi tak citlivá témata, jako je svoboda tisku, lidská práva či otázka nevládních organizací.
Kancléřka si také v zahraničně politických otázkách stála vždy za svým. I přes odpor Ruska Německo podpořilo Spojené státy, když uznalo nezávislost Kosova. A když kancléřka nesouhlasila s rozmístěním amerického raketového deštníku ve východní Evropě, šla za svým cílem. Merkel dále podpořila Polsko v jeho odmítavém postoji proti otevření rozhovorů o nové partnerské dohodě EU-Rusko, dokud Kremlin neukončí embargo na dovoz některých zemědělských produktů z Polska do Ruska.
Analytické články dvou významných mezinárodních deníků docházejí k závěru, že Německo získá v EU silnější pozice právě díky kancléřčině přísupu k Rusku.
Markus Walker z deníku Wall Street Journal upozorňuje na to, že kancléřka díky svému skeptickému přístupu k Rusku dosáhne více, než její předchůdci, kteří stále doufali ve speciální vztahy s Moskvou.
Judy Dempsey z deníku International Herald Tribune (IHT) napsal, že: „Merkel si v otázkách zahraniční politiky stála za svým,“ což znamená, že „Rusko nemůže dále očekávat automatické sympatie ze strany německé kancléřky.“ V tomto kontextu Dempsey dále argumentuje, že „Německo má nyní silnější pozici a hraje v EU roli tvůrce dlouhodobých vztahů mezi Ruskem a (...) Kavkazem.“
„Německo je jedinou zemí, která může Rusko varovat,“ napsal podle IHT James Sherr, ředitel Programu Rusko a Eurásie na Královském institutu mezinárodních vztahů v Londýně. „Rusko naslouchá tomu, co Německo říká. Pokud by mohlo Německo vydat jasné stanovisko o důsledcích, kterým bude Rusko kvůli Gruzii čelit, mělo by na Rusko vliv.“
Angela Merkel navštívila prezidenta Michaila Saakašviliho v Tbilisi dne 17. srpna a prohlásila, že „pokud by o to Gruzie stála může se stát členem NATO.“ Takové prohlášení by způsobilo zásadní obrat v německé zahraniční politice, protože kancléřka řekla něco, co je v rozporu s tím, co prosazuje spolkový ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Steinmeier pravděpodobně v příštím roce stane v čele socialistů a bude přímým soupeřem kancléřky Merkel ve volbách.
Prohlášení ale zdá se v nejbližší době nezpůsobí žádný zásadnější posun v německém odmítavém postoji proti členství Gruzie a Ukrajiny v NATO. Kancléřčin důvěrník a odborník přes zahraniční politiku za křesťanské demokraty v parlamentu Eckart von Klaeden podle deníku Financial Times popírá jakoukoliv budoucí změnu v této oblasti. „Nebylo by dobré v tuto chvíli opouštět naši Bukurešťskou pozici.“ řekl, odkazujíc se na dubnový summit NATO který se konal v rumunském hlavním městě.
Stanoviska:
Podle Stratforu, amerického média, které má blízko k špionážním zdrojům, Merkel nyní přemýšlí nad tím, jaké stanovisko by měla zaujmout. Zdroje ze Stratforu mluví o tom, že ruský prezident Medveděv nabídl Merkel „bezpečnostní pakt“ mezi jejich dvěma zeměmi. Detaily nejsou známé, ale zdá se, že se Rusko snaží „roztrhat NATO kousek po kousku.“
„Všechno záleží na Německu zda se rozhodne udržet si svou závislost na Spojených státech a nebo se rozhodne změnit bezpečnostní rovnováhu v Evropě podpisem smlouvy s Ruskem.“ napsal Stratfor. A jde dál, když píše: „Berlín přitahuje představa stát se opět opravdovou a ničím neomezenou velmocí na kontinentě. I přes svou současnou ekonomickou a politickou sílu je Německo v mnoha směrech mnohem zranitelnější, než bylo před více než šedesáti lety. Rozhodnutí Berlína ovlivní budoucnost Evropy a pravděpodobně i celého světa.“
