inzerce
Souvislosti:
Evropská komise v prosinci zahájila projekt „Východního partnerství“ a to na popud evropských lídrů, kteří k tomu Komisi instruovali na summitu konaném v červnu 2008.
Patnáctistránkový dokument doplněn o dalších dvanáct stránek zmiňujících iniciativy a možná témata spolupráce nabízí užší vztahy Ukrajině, Gruzii, Moldavsku, Bělorusku, Arménii a Ázerbajdžánu.
Východoevropské země a Švédsko, které převezme otěže předsednictví od Česka v druhé polovině roku důrazně prosazují Východní partnerství.
Projekt je ale v porovnání s původními návrhy osekán. Projekt je kupříkladu nazýván „Východním partnerstvím“ a ne „Východoevropským partnerstvím“ jak by si země regionu přály.
Je to dáno tím, že se Komise snažila odlišit jej od Evropských asociačních dohod, které uzavřela se zeměmi střední a východní Evropy a které znamenají vyhlídku budoucího vstupu do EU.
České předsednictví 7. května pořádá v Praze summit k zahájení Východního partnerství. Musí však být ještě vyřešena otázka přizvání běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. EU by se měla rozhodnout v březnu.
Evropská Unie v říjnu 2008 dočasně zrušila zákaz udělení víza Lukašenkovi poté, co propustil část politických vězňů.
Témata:
„Rozdíl mezi Běloruskem a ostatními státy je takový, že ostatní státy mají problémy, kdežto Bělorusko je problémem,“ řekla Taťána Poševalova z běloruského Centra sociálních inovací.
Poševalova hovořila v Bruselu společně s dalšími představiteli běloruských nevládních organizací, které jednaly s think-tanky sídlícími v Bruselu a s evropskými politiky v úterý 3. března.
Poševalova vysvětlila, že její země je unikátním případem a odmítla představy, že zkušenosti z jiných postsovětských států jsou aplikovatelné také v Bělorusku. Zdůraznila „výjimečnou schopnost běloruského režimu předstírat,“ a připustila, že se režimu daří vylepšovat svou pověst v zahraničí a zároveň nepolevovat v těsné kontrole nad zemí.
„Režim nechce být demokratizován. O tom není pochyb,“ řekla.
Ŭlad Vjalička, ředitel další nevládní organizace, kritizoval servilitu občanské společnosti, kterou režim živí zakládáním prorežimních nevládních organizací, tzv. „GoNGOs“. Řekl, že režim dělá rituální symbolické změny, například povolí prodej dvou nezávislých novin, ale ve skutečnosti se chce přiblížit EU aniž by musel změnit svou podstatu.
Poševalova řekla, že problémem nejsou jen „GoNGOs“, ale i „DoNGOs“, neboli západní nevládní organizace, které sledováním politiky svých donorů ztrácí nezávislost a podílejí se tím pádem na chápání občanské společnosti jako „mýtu“. Určité webové stránky, jako například eurobelarus.info jsou podle Poševalové užitečné pro získávání informací o nevládních organizacích.
Analytici tvrdí, že jednou z hlavních výhod pro režim je skutečnost, že v Bělorusku neexistuje ochrana majetku. Možnosti režimu utiskovat kohokoliv jsou takřka neomezené, zdůraznili. Také varovali, že západním investorům permanentně hrozí nebezpečí konfiskace majetku.
Andrej Jahoraŭ, analytik běloruské nevládní organizace Agentura pro humanitární techniky, souhlasil se svými kolegy ohledně potřeby užšího zapojení běloruské občanské společnosti do projektu Východního partnerství EU. Není ale jisté, jak to nakonec dopadne, neboť Lukašenko nedávno řekl vysokému zmocněnci pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javieru Solanovi, že nechce být v kontaktu s Bruselem skrze prostředníky (opozici).
Bělorusko získalo v Bruselu nějaké politické body za to, že neuznalo nezávislost Abcházie a Jižní Osetie po ozbrojeném konfliktu ze srpna 2008. Na otázku, zda čekají, že Lukašenkovi tento postoj vydrží, odpověděli představitelé běloruských nevládních organizací, že neočekávají přijetí oficiálního stanoviska běloruským režimem, ale zdůraznili, že do budoucna je možné všechno a to v závislosti na okolnostech.
Na dotaz EurActivu, zda by EU měla navzdory pochmurné situaci v Bělorusku pozvat Lukašenka na pražský summit Východního partnerství opozičníci bez váhání odpověděli: „Ano, pozvěte Lukašenka, ale nic mu neslibujte,“ řekla Poševalova. 
