inzerce
Pomoc EU pod drobnohledem
Agentura AFP 3. srpna zveřejnila tiskové prohlášení Evropské komise, v němž je obsažen závazek poskytnutí částky 30 milionů euro „nejpostiženějším a nejzranitelnějším občanům Pákistánu“. O týden později (11. srpna) bylo oznámeno navýšení sumy o dalších 10 milionů euro. Komisařka Kristalina Georgieva zdůvodnila nové rozhodnutí tím, že „povodně nyní ohrožují téměř 14 milionů lidí a toto číslo bude narůstat s tím, jak se záplavová vlna bude blížit k hustěji obydlenému jihu země.“ Mnohé členské země projevily svou solidaritu i samostatně. ČR vyčlenila na pomoc Pákistánu 160.000 euro.
Řada charitativních organizací se ovšem i tak ozvala s kritikou a krátkodobou unijní injekci ve výši 40 miliard euro odsoudila jako příliš skromnou.
Poradce významné humanitární organizace Oxfam Kirsty Hughes 12.8. pro EUobserver uvedla, že „Evropská unie by si jako klub nejbohatších zemí mohla dovolit větší štědrost (…) Krize se prohloubila, EU na to musí reagovat.“
Francouzská ofenzíva
Ministři zahraničí „sedmadvacítky“ se na základě iniciativy Catherine Ashton sejdou v polovině září na neformální schůzce, jejímž tématem bude i podoba pomoci Pákistánu. Podle serveru EUobserver zde bude pravděpodobně vznesen návrh, aby byla země zařazena do skupiny států těšících se preferenčnímu přístupu na trh Unie, případně bude uvolněn režim pro dovoz alespoň některých výrobků.
Někteří představitelé států a vlád již nyní přicházejí s originálními návrhy. Deník Deutsche Welle 15. srpna referuje o nové iniciativě francouzské vlády. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy navrhuje vytvoření „jednotky rychlé reakce“, která by dokázala bezodkladně a efektivně zasahovat v oblastech zasažených přírodními katastrofami. Prostředky by získávala od národních vlád. Plán je to jistě ambiciózní, ale teprve budoucnost ukáže, zda s ním Francouzi budou slavit úspěch.
Předchozí reformy se osvědčily
V roce 2001 ministři členských zemí EU schválili vznik Mechanismu civilní ochrany. Evropské aktivity měly i nadále jen doplňovat národní programy. Jejich hlavním cílem bylo ulehčení vzájemné spolupráce.
Jako „srdce“ celého unijního systému bývá označováno Monitorovací a informační centrum. Jeho služeb mohou využít jak členové EU, tak také státy stojící mimo Unii. Shromažďují se zde aktuální informace o ohroženích – živelných, teroristických, požadavky aktuální materiální a jiné pomoci i údaje o rozsahu škod. Koordinuje se způsob využití evropských prostředků a postup záchranných prací. Zřízení společného operačního centra se podle vyjádření unijních představitelů ukázalo jako dobrá cesta, jak zvýšit rychlost reakcí na neočekávané katastrofy.
Ve vztahu k třetím zemím EU využívá nástroje vnější a rozvojové politiky. V roce 1992 vzniklo oddělení pro humanitární pomoc (ECHO), které spadá pod členku Komise zodpovědnou za mezinárodní spolupráci Kristalinu Georgievu. ECHO monitoruje stav v krizových oblastech a rozděluje finanční prostředky, přičemž spoléhá na partnery z neziskového sektoru a na další klíčové hráče typu agentur OSN.
