inzerce
- Jak byste zhodnotil čtyřleté fungování Evropské politiky sousedství? Daří se jí naplňovat účel, pro který byla vytvořena (tj. vytvořit oblast stability, bezpečnosti a prosperity pro všechny země v bezprostřední blízkosti hranic Evropy)?
Evropská politika sousedství začala poměrně ambiciózně a není úplně jasné, že se všechny tyto ambice naplnily. Jedna věc jasná je: Ve značném počtu zemí, které jsou v evropském sousedství zahrnuty, došlo k významným ekonomickým reformám a politickým změnám. Minimálně do určité míry byly tyto změny výsledkem Evropské politiky sousedství. Myslím, že se to dá říci více o zemích na východě než o zemích na jihu.
Není to prostředek ideální. Vždycky jsou země, které s Evropskou politiku sousedství zcela spokojeny nebudou, už proto ne, že tato politika předpokládá, že se země budou reformovat a měnit, aniž by přitom slibovala například členství v Evropské unii.
Některým zemí se navíc zdálo, že jsou hozeny do stejného pytle s řadou jiných zemí, se kterými nemají moc společného. Toto jsou některé z důvodů, které v těchto měsících vedou k určitému přehodnocování Evropské politiky sousedství a vedly a vedou k posílení jednotlivých jejích dimenzí. Unie pro Středomoří byla jedním takovým výsledkem, dalším formátem je Černomořská synergie, což je sdružení několika zemí zahrnutých v Evropské politice sousedství plus Turecko a Rusko. To je vyloženě regionální uskupení. V současné době se rozbíhá nová politika zaměřená na východ, kterou bychom mohli nazvat východoevropské partnerství. To bude zaměřeno na pět nebo šest zemí na východ od hranic EU. Když říkám pět nebo šest, tak proto, že v tomto uskupení není jasná role Běloruska.
- V řadě oblastí je ENP velmi ambiciózní a míra spolupráce s těmito zeměmi je podmíněna reformami v oblastech, jako je zlepšování demokratických institucí, dodržování lidských práv, péče o životní prostředí, apod. Jak země zapojené do ENP tuto politiku přijímají?
Je pravda, že se Evropská politika sousedství zaměřuje na všechny oblasti, o nichž se zmiňujete, ale zaměřuje se na ně v jednotlivých zemích diferencovaně. Každá země je v tomto smyslu svébytná, s každou zemí máme svébytný akční plán a s některými zeměmi, které by technicky spadaly do sousedství, akční plány ještě nebyly dohodnuty a možná ani nebudou.
Tyto akční plány samozřejmě nejsou „diktátem“ Evropské komise. Jsou spíše výsledkem společného projednávání. Jestliže se země rozhodne v určité oblasti postupovat určitým směrem, který by Evropská unie podporovala, je to z jejího vlastního rozhodnutí. Není to dáno nějakým nátlakem a už vůbec ne „diktátem” Evropské unie. Na druhé straně jestliže se některá země dá určitou cestou, kterou Evropská unie podporuje, získává podporu nejenom slovní, ale také finanční.
- Lze říci, která země (nebo skupina zemí) je v tomto smyslu nejdále (tj. má s Unií v rámci ENP nejhlubší spolupráci)?
V posledních měsících jsme podtrhli úroveň spolupráce se čtyřmi zeměmi. Stalo se tak jednak na základě dosavadních zkušeností s těmito zeměmi a jednak na základě jejich ambicí. Dvě z těchto čtyř zemí jsou v našem jižním sousedství – Maroko a Izrael – a dvě ve východním sousedství – Ukrajina a Moldávie. Tolik tedy rámcově. Ovšem se zřetelem na nedávnou válku v Gruzii není žádných pochyb o tom, že úsilí zaměřené na východ nabude speciálně vůči Gruzii daleko větší intenzity.
- V případě zemí jako Ukrajina, Moldávie, atd. se často hovoří o tom, že jim EU nabídla účast na ENP namísto perspektivy členství v EU. Bude ENP stále představovat maximum toho, co těmto zemím Unie ochotná nabídnout, nebo je po válce v Gruzii čas na přehodnocení této situace, jak ostatně naznačuje i nabídka na podpis Asociační dohody, která padla na zářijovém summitu EU-Ukrajina?
Vy jste použil slovíčko “stále”, ale v dějinách nic stálého není. Situace před pěti lety byla jiná než je dnes a dnes je jiná než bude za dalších pět nebo deset let. Evropská politika sousedství v době svého vzniku před čtyřmi lety explicitně vylučovala kandidátský statut těchto zemí. Dnes sice kandidátský status žádné země nepředjímá ani nadále, ale konkrétně v případě Ukrajiny a konkrétně v případě Asociační dohody, o níž jste se zmínil, tuto možnost ani nevylučuje. I když se to České republice může zdát divné, Evropská unie stále ještě stravuje svoje poslední veliké rozšíření o 12 členských zemí, z 15 na 27. To bylo rozšíření obrovské. Předjímat proto už dnes další rozšíření o země, o jejichž evropské perspektivě se vlastně nikdy nehovořilo (na rozdíl například od zemí západního Balkánu, jejichž evropskou perspektivu neustále zdůrazňujeme a s jejich členstvím se v nějaké budoucnosti počítá), na to ještě není Evropská unie zralá.
- Česká republika dlouhodobě prosazuje tzv. východní dimenzi ENP a také během svého nedávného předsednictví států V4 usilovala o budování takové ENP, která by spravedlivěji rozdělila prostředky a kapacity mezi východ a jih. Lze očekávat, že východní dimenze ENP bude také mezi prioritami českého předsednictví. Bude mít v této oblasti podporu Evropské komise? Na jaká úskalí může ČR narazit?
Záměry a iniciativa České republiky v této oblasti je dobře známa a uznávána, o tom není sporu. Česká republika byla dokonce snad jako první prosazovala posílení Evropské politiky sousedství směrem na východ. Od toho se potom odvíjely i další aktivity, včetně nedávného polsko-švédského námětu. Česká republika bude samozřejmě v popředí při naplňování tohoto východoevropského partnerství. Chtěl bych přitom ale podotknout, že z finančního hlediska nejsou prostředky rozdělovány nespravedlivě: východní Evropa dostává hodně peněz z Evropského společenství a těch peněz bude i více se zřetelem na Gruzii. V přepočtu na člověka se těch peněz dokonce věnuje o něco více východní Evropě než jižní dimenzi ENP. Z tohoto pohledu tedy nemám strach, že by se finančních prostředků nedostávalo. Pokud jde o české předsednictví, nepochybuji o tom, že bude mít plnou podporu Komise. Komise se navíc v těchto dnech propracovává ke konkrétním návrhům, které 15. října na Evropském summitu předloží předseda Komise pan Barroso. Nechme se překvapit, jaké vlastně budou, a pak teprve uvidíme, jak se budou rozvíjet v praxi.
Rozhovor se uskutečnil u příležitosti konference Evropská politika sousedství - Program změn.
