inzerce
- Ve druhém kole ukrajinských prezidentských voleb, ve kterém se utkal Viktor Janukovič s Julií Tymošenko, jste působil jako mezinárodní pozorovatel OBSE. Výsledná zpráva konstatovala, že volby proběhly podle mezinárodních standardů. I přesto se v tisku objevily zprávy o řadě podvodů, které volební klání provázely. Jak tedy volby ve skutečnosti probíhaly?
To, co se odehrávalo v průběhu volebního dne, probíhalo regulérně. Nesetkali jsme se s žádnými závažnějšími problémy či pokusy o falšování a celá procedura byla dodržena velmi striktně. Komise se skládaly z šestnácti lidí, tedy vždy po osmi za každého z kandidátů - to znamená z půlky za Janukoviče a z půlky za Tymošenko. Tyto komise se navzájem kontrolovaly. Navíc ve volebních místnostech působili pozorovatelé obou kandidátů, kteří si všechno detailně zaznamenávali, a to včetně volebních výsledků. Takže volby jako takové, řekněme tedy mechanický přenos vůle lidí, proběhl zcela demokraticky.
- A co obviňování z podvodů, které bylo součástí volebních kampaní obou prezidentských kandidátů?
Je pravda, že volební kampaně nebyly vedeny zcela férově a ani média se tak nechovala. V souvislosti s povolebními tahanicemi o volební výsledky je třeba poukázat na to, že ukrajinské soudy nejsou příliš demokratické. Navíc se potýkají s korupcí a dají se snadno koupit. Může tedy nastat situace, že jeden kandidát si koupí jeden soud, druhý kandidát si koupí druhý soud… a takhle se to může odehrávat pořád do kolečka.
- Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby byl změněn volební zákon...
Ano, volební zákon byl skutečně změněn a jeho cílem bylo zamezit tomu, aby bojkot volební komise jednou stranou nezabránil spočítání hlasů. Ovšem fakt, že se pravidla mění uprostřed volebního souboje, nebyl zrovna povzbudivý. Volby byly ale nakonec i přes tento zákon formálně nejdemokratičtější v celém postsovětském prostoru – možná ale, že byly poslední.
- Jak ta kontrola vypadala v praxi?
V praxi to vypadalo tak, že se volič musel podepsat a navíc byl z každého volebního lístku uschován útržek. To proto, aby se dalo prokázat, že existuje shodný počet útržků a vhozených lístků do urny. V konečném důsledku tedy musely navzájem korespondovat tři věci: počet hlasů, počet útržků a počet podpisů. Jakýkoliv pokus o zfalšování by se okamžitě poznal.
- Jaká byla nálada ve volebních místnostech?
Pasivní. Myslím si, že lidé šli k volbám z povinnosti a rozhodně ne s nadšením. Bylo to vidět i na demonstracích, které se konaly před volbami a které byly zorganizované a nespontánní. Jednalo se o šou, které přenášely televize. Nesetkal jsem se s žádnými projevy extrémního aktivismu nebo dokonce zaujetí.
- Jak velkým volebním tématem bylo Rusko?
Malým. Janukovič si dával velký pozor, aby nevtáhl ruskou kartu do hry, jelikož se bál, aby se toto téma neobrátilo proti němu. Dokonce se od těch posledních voleb naučil docela obstojně ukrajinsky, před tím příliš neuměl. Snažil se tedy oslovit nejen voliče žijící na východu země, ale i ty, kteří žijí na západě Ukrajiny. Na druhou stranu je potřeba říct, že se i Rusko zdrželo jakéhokoliv vměšování se do průběhu voleb, např. nezmiňovalo zaplacení ukrajinského dluhu za plyn.
- Jaká témata tedy byla ve volbách rozhodující?
Sliby v ekonomické oblasti. Je to pochopitelné, jelikož Ukrajina se v současnosti nachází ve velmi špatné hospodářské situaci. Pro srovnání, když jsem vloni v červnu navštívil Ukrajinu, tak jsem za jedno euro dostal sedm hřiven a dneska by to bylo 11. Ten propad za půl roku je skutečně velký. Na druhou stranu v případě slibů v ekonomické oblasti nelze očekávat, že prezident bude schopen jim dostát. Když jsem teď pobýval na Ukrajině, slyšel jsem od některých analytiků, že v ukrajinské státní pokladně se v současné době nenachází ani desetina toho, co by tam mělo být. Ukrajina tedy brzo možná nebude mít ani na vyplacení platů státních zaměstnanců. A to v průběhu kampaně zaznívaly sliby na výstavbu nových bytů, zvýšení důchodů a jiných dávek.
- Jak si vysvětlujete snahy prezidentské kandidátky Julie Tymošenko o zpochybnění voleb?
Julie Tymošenko je pravděpodobně přesvědčena o svém právu být prezidentkou Ukrajiny a je pro to ochotna udělat vše, co je v jejích silách. Věděla, že se jí nepodaří dostat lidi do ulic a že si nevymůže třetí kolo. Když to tedy nešlo cestou demonstrací, tak to zkusila alespoň přes soudy. I přesto, že bude Viktor Janukovič pravděpodobně inaugurován ukrajinským prezidentem, Tymošenko se snaží, aby jeho prezidentství bylo jakýmkoli způsobem pošpiněno a aby vešlo do povědomí lidí, že nevyhrál volby čestným způsobem.
- Není toto jednání Julie Tymošenko součástí taktiky pro parlamentní volby?
Ano, Tymošenko jde také zároveň o udržení morálky svých voličů. Doufá, že těch 46 % hlasů, které získala v prezidentských volbách, získá i třeba v předčasných volbách parlamentních. Souvisí to také s tím, že během posledních pěti let došlo na Ukrajině k posílení role premiéra. V současné době tedy platí, že ukrajinský premiér má silnější postavení než prezident a Julie Tymošenko by si premiérské křeslo chtěla určitě i nadále udržet, zvláště poté, co se nestala prezidentkou.
- V prvním kole prezidentských voleb vypadl současný prezident Viktor Juščenko, který je spolu s poraženou Tymošenko považován za symbol tzv. oranžové revoluce. Znamená to tedy, že zvolením Janukoviče občané její myšlenky odmítli?
Já bych řekl, že myšlenky oranžové revoluce žijí nadále v tom, že Ukrajina je mnohem demokratičtější zemí, než tomu bylo před pěti lety. Existuje zde relativně férová politická soutěž, byť s velkým vlivem oligarchických kruhů. Ukrajina se také více otevřela západnímu světu. To, že se v průběhu letošních voleb oranžový tábor rozkmotřil, představovalo skutečně poslední hřebíček do rakve oranžové revoluce. Konec totiž přišel už v době, kdy se Juščenko od Tymošenko odtrhl a dneska je schopen se proti ní spojit i s Janukovičem.
- Co se dá od nového prezidenta Janukoviče očekávat? Kam bude Ukrajina směřovat?
Dá se v prvé řadě očekávat zlepšení vztahů s Ruskem a zároveň nezhoršení vztahů se Západem. Zasvěcení diplomaté tvrdí, že nejlepší spolupráce Ukrajiny s NATO probíhala v době, kdy byl Viktor Janukovič premiérem. Je to pragmatik. A hlavně ti lidé, co stojí za ním. Tito oligarchové budou mít určitě zájem na dohodě s Evropskou unií, třeba o usnadnění obchodní výměny nebo ve vízové oblasti, ale zároveň budou usilovat o dobré vztahy s Ruskem. Janukovič bude tedy balancovat mezi těmito dvěma směry.
- Dá se od něj očekávat zlepšení ekonomické situace země?
To bude záležet na tom, kdy se uskuteční parlamentní volby a zda bude mít nový prezident v nově zvoleném parlamentu oporu. Jestliže volby vyhraje Tymošenko a vytvoří koalici proti prezidentovi, tak Janukovič neprosadí vůbec nic.
- Jako mezinárodní pozorovatel jste se účastnil i prezidentských voleb v prosinci roku 2004, ve kterých byl původně i přes řadu stížností na jejich průběh za vítěze prohlášen Viktor Janukovič. Po obrovské vlně protestů byly výsledky voleb anulovány a volby se opakovaly. Prezidentem se nakonec stal Viktor Juščenko. Mohl byste zavzpomínat a pokusit se srovnat situaci tehdy a nyní?
V roce 2004 byly prezidentské volby zcela evidentně zmanipulované. V mnoha volebních obvodech Ukrajiny vyšlo najevo, že počty volebních lístků, které byly naházeny do volebních uren, neodpovídaly počtu voličů registrovaných v tom daném obvodě. Došlo k situacím, kdy mělo hlasovat 1.000 voličů a v urnách se našel trojnásobek odevzdaných hlasů. V konečném důsledku to vedlo k tomu, že většina pozorovatelů a tehdejší lídr opozice Juščenko volby zpochybnili a vynutili si jejich opakování.
- Je podle Vás reálné, aby se Ukrajina stala někdy v budoucnosti členem Evropské unie?
Myslím, že je to nereálné. Případ Ukrajiny se v tomto přes všechny jiné odlišnosti podobá tomu tureckému. Mezi Ukrajinou a členskými zeměmi Evropské unie může v horizontu dvaceti třiceti let fungovat volný obchod a volný pohyb osob, ale protože se jedná o velmi rozlehlou zemi s významným zemědělstvím a zastaralou průmyslovou výrobou, byť s menším počtem obyvatel než je v Turecku, tak členství v té podobě, kterému se těšíme my, existovat pravděpodobně nemůže.
Václav Nekvapil (nar. 1981) vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a studiu mezinárodních vztahů a diplomacii se věnoval na slavné francouzské École nationale d'administration (ENA). Několik let působil v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO) a v současné době je od roku 2008 ředitelem Asociace pro komunikaci ve veřejném sektoru (AKVS). Je autorem několika politologických publikací a jako mezinárodní pozorovatel se v roce 2004 účastnil i prezidentských voleb na Ukrajině a v Bělorusku.
