Vyhrňme si nohavice

Jak připravit sebe a rozvojový svět na změny podnebí

Vědci spočetli, že pokud budou emise skleníkových plynů pokračovat jako doposud, čeká nás nemalá proměna světového podnebí, a tudíž i našeho životního stylu a ekonomiky. Ve velké části Afriky či Blízkého a Středního východu, tedy končinách, které už nyní trpí suchem, ještě více ubudou deště. Vzroste výskyt extrémních výkyvů počasí, jako jsou povodně, hurikány nebo vlny horka a sucha. Malárie a další tropické choroby se rozšíří na místa, kterým se doposud vyhýbaly.

Nepodcenit přípravu

Mezinárodní společenství i jednotlivé státy se neúměrným změnám globálního klimatu snaží předejít snižováním emisí skleníkových plynů. To by ale nemělo být vše. Jelikož emise nelze zastavit ihned, musíme se připravit na změny, kterým se už nevyhneme.

Zároveň si musíme rozmyslet, jak velký rozsah humanitárních a ekonomických škod jsme ochotní podstoupit – a čemu už naopak chceme předejít. Musíme nakreslit čáru. Asi stovka států světa, včetně celé Evropské unie, v tom má jasno. Růst teplot hodlá udržet na hranici 2 °C oproti předindustriální éře (přibližně rok 1850), což se – pro srovnání – rovná asi třetině až polovině rozdílu mezi dneškem a poslední dobou ledovou. Proměna globálního podnebí by tudíž nebyla nijak zanedbatelná.

Klimatologové už také spočetli, o kolik je potřeba snížit emise, aby zvýšení  růměrné teploty vytčenou dvoustupňovou hranici nepřesáhlo.

Meze adaptací

české debatě se objevují argumenty, že si lze vybrat: buď snížit emise, nebo se přizpůsobit. Hned v závěsu zaznívá, že druhá možnost je lepší. Není to ale tak jednoduché. Na adaptace se musíme dívat realisticky. Ve chvíli, kdy se od obecného konceptu posuneme ke konkrétním praktickým opatřením, optimismu ubývá.

Co vypadá v mírné středoevropské krajině snadno, může být jinde mnohem náročnější. Adaptace na globální změny podnebí neznamená pouze obměnu zemědělských plodin, stavby hrází a uvyknutí častějším povodním nebo velmi horkým létům. Také může jít o stěhování několika desítek milionů muslimských rolníků z Bangladéše do přelidněné a chudé hinduistické Indie. Půjde to?

Adaptace mají své meze. Od určité hranice znečištění a změny podnebí se lze přizpůsobovat jen za cenu enormních humanitárních obětí a ekonomických škod. Stanovisko Akademie věd ČR shrnuje: „Na mnohé důsledky změn klimatu… nebude možné se plně adaptovat… možnosti adaptace jsou velmi omezené v zemích chudých, zemědělských a více zasažených klimatickými změnami.“

Proč hlavně v rozvojových zemích

Ano, několikastupňové oteplení promění celou ekonomiku a živobytí především lidí závislých na zemědělství. V České republice, kde v tomto odvětví pracuje několik procent obyvatel, tedy nepůjde o žádné velké drama. Nejhůř dopadnou především rozvojové země. Například v Africe se farmařením či pastevectvím živí přibližně 70 % populace. Na kvalitě úrody závisí tři čtvrtiny všech extrémně chudých lidí světa, žijí totiž na venkově.

Drobní rolníci jsou schopní hospodařit v těžkých podmínkách horké a suché krajiny díky tisíciletým zkušenostem. Z generace na generaci si předávali znalosti o proměnách počasí během sezony, takže se jim umí přizpůsobit. S razantní změnou podnebí však tyto znalosti ztratí smysl. Navíc je pro tyto chudé zemědělce  nejdůležitější kvalita půdy jako taková, nemohou si dovolit například drahé zavlažování. Stačí mírná změna podnebí a celé vesnice přijdou o úrodu, svůj jediný zdroj obživy.

Rozvojové státy leží na rozdíl od bohatých průmyslových zemí zejména v subtropických a tropických oblastech s častějším nedostatkem vody a extrémnějšími projevy počasí. Růst teploty by zde tedy měl větší dopady v podobě sucha, povodní nebo hurikánů. Stručně řečeno: indickému nebo africkému rolníkovi oteplení o několik stupňů promění život mnohem více než průměrnému Čechovi, Němci nebo Američanovi. Proto i adaptace zde budou mnohem náročnější.

Vzhledem k tomu, že drobní farmáři nemají žádný jiný příjem, nebudou si moci jídlo koupit. Nepomůže tedy, že na Sibiři či v Kanadě naopak výnosy ze zemědělství pravděpodobně stoupnou. Stejně tak se miliony rodin (například Senegalců, Mexičanů či Bangladéšanů) nebudou moci jednoduše přesunout do jiného státu nebo na jiný kontinent, kde se podmínky pro zemědělství zlepší (třeba k Bajkalu).

Toto je pouze část studie, její zbytek si můžete přečíst na stránkách Hnutí DUHA pod tímto odkazem.