inzerce
Skutečnost, že Evropská unie dosud nestanovila žádná ekologická kritéria pro biomasu, představuje podle Johnsona vážný problém. Díky tomu je dnes možné produkovat biomasu, která neplní požadavky na udržitelnost, a která v zásadě ohrožuje životní prostředí a může mít i negativní dopady na zdraví lidí.
Eric Johnson, který je zároveň redaktorem odborného periodika, které se věnuje tématice posuzování vlivu na životní prostředí (Environmental Impact Assessment Review) se obává, že odmítání ekologických standardů může poškodit vnímání biopaliv ze strany veřejnosti. Biopaliva mají zatím image zdroje, který má šanci přispět k omezování emisí skleníkových plynů.
„Někteří lidé se na té vlně jenom vezou,“ stěžuje si a dodává, že jejich chování „nemá nic společného s ochranou životního prostředí“.
Evropská unie v této otázce ale nemá jasno a nejednotnost názorů je patrná i v Evropské komisi. Zatímco generální ředitelství, které je v Komisi zodpovědné za energetiku a dopravu, razí názor, že biomasa žádná ekologická kritéria nepotřebuje, generální ředitelství pro životní prostředí volá naopak po jejich vytvoření.
„Upřímně řečeno, myslím si, že lidé z dopravy si pouze stojí za svým. Chtějí větší nezávislost na dovozu fosilních paliv a chtějí větší nezávislost na fosilních palivech obecně,“ komentuje Johnson situaci v Komisi. „Lidé z životního prostředí to říkají na rovinu. Jim jde o ochranu životního prostředí.“
Vážný problém představují podle konzultanta uhlíkaté látky jako je tzv. black carbon (inertní uhlík), které vznikají při spalování biomasy a znečišťují ovzduší. Poslední vědecké studie prý odhadují, že se inertní uhlík na globálním oteplování může podílet z 15 až 20 %.
„V rozvojových zemích, které mají obrovské problémy se smogem a kde lidé doslova umírají kvůli hrozivým teplotním inverzím, jež drží všechen smog při zemi, je situace daleko horší,“ říká Johnson. „Je to ale problém i pro vyspělé země,“ dodává.
Posledním projektem, na němž Johnson pracuje, je vytváření mechanismu, který by situaci okolo emisí inertního uhlíku řešil. Fungovat by prý měl na podobném principu jako Mechanismus čistého rozvoje (CDM), který je součástí Kjótského protokolu. Jeho prostřednictvím mohou vyspělé země získat kjótské emisní kredity za to, že investují do omezování emisí v rozvojových zemích.
Program by se podle něj zaměřoval na chudé země, kde by si díky penězům domácnosti mohly například koupit lepší kuchyňské vařiče, které by tolik nepoškozovaly jejich zdraví a klima.
V ideálním případě, by se měl mechanismus stát součástí rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC), podobně jako CDM.
Celý rozhovor si můžete přečíst v angličtině pod tímto odkazem.
