inzerce
Neshody mezi dvěma největšími světovými znečišťovateli, zastínily jednání OSN v severočínském Tianjinu. Minulý týden se zde měly státy přiblížit dohodě o klimatickém balíčku, který nahradí Kjótský protokol. Přestože vyjednavači dosáhli určitého pokroku v oblasti financování, nevyvrátili obavy, že se klimatické rozhovory na prosincové vrcholné konferenci v Cancúnu dále nepohnou.
Těsně před koncem jednání čínský vyjednávač o klimatických otázkách Su Wei rázně reagoval na komentáře svého amerického protějšku Tedda Sterna. Ten na jedné z amerických univerzit uvedl, že Čína nemůže po bohatých státech chtít, aby se zavázaly snížit objem emisí skleníkových plynů, zatímco Čína a další rozvojové mocnosti přijmou jen nezávazné cíle.
Su odpověděl, že Sternovy promluvy měly odvézt pozornost od americké neschopnosti významněji omezit emise CO2 a dalších skleníkových plynů. Následně přirovnal Spojené státy k postavě z klasické čínské pohádky – vepři Žubaji, který se šminkuje před zrcadlem.
„Místo toho, aby samy zavedly konkrétní opatření a začaly jednat, tak kritizují Čínu, která konkrétní opatření zavádí,“ uvedl Su na adresu USA.
Přípravné rozhovory v Tianjinu přinesly dohodu o finanční pomoci chudým zemím zasaženým globálním oteplováním, přenosu zelených technologií a o dalších krocích, které by měly usnadnit jednání v mexickém Cancúnu. Ta by měla být uzavřena smlouvou, ve které se jednotlivé státy zaváží omezit emise svých skleníkových plynů.
Delegáti i aktivisté byli zklamáni tím, že rozhovory v Tianjinu nevyústily v hlubší shodu. Mnohá jednání byla zablokována procedurálními rozpory. Vlekly se také rozhovory o ochraně deštných pralesů, které „pročisťují“ ovzduší od CO2.
Je třeba zrychlit
„Jdeme správným směrem, ale rozhodně musíme zrychlit,“ řekla Julie-Anne Richards z organizace Climate Action Network, která celé rozhovory monitorovala.
Podle Wendela Tria, ředitele mezinárodní klimatické politiky u Greenpeace, by měl pokrok, kterého bylo dosaženo při rozhovorech v Číně, přispět k dohodě v Cancúnu. Trio však zároveň upozornil na hašteření, které setkání dominovalo: „Chvílemi jsem měl dojem, že pozoruji děti ve školce.“
Neshody mezi Čínou a USA ukázaly rozpor, který se při následujících rozhovorech zahladit pravděpodobně nepodaří: do jaké míry by Čína měla být v připravovaných smlouvách chápána jako rozvojová ekonomika, která je zproštěna závazných cílů pro snížení emisí?
Kjótský protokol, jehož platnost vyprší na konci roku 2012, rozděluje země na bohaté a rozvojové. Pouze ty první mají závazné cíle pro omezení emisí. Čína patří ke druhé skupině. Spojené státy se k protokolu nepřipojily (EurActiv 9.8. 2010).
Stern obvinil Čínu, že se odchyluje od Kodaňské dohody. Tento nezávazný dokument byl podepsán na loňské klimatické konferenci v Kodani a podle Sterna z něho vyplývá, že by se mělo s Čínou jednat jako s ostatními velkými znečišťovateli.
Čína takovou změnu odmítá přijmout. Požaduje, aby se rozvinuté státy, které znečištěním způsobily globální oteplování, zavázaly k výraznějšímu omezení emisí. To dá chudým ekonomikám více prostoru pro hospodářský růst.
Nejvyšší americký vyjednavač v Tianjinu Jonathan Pershing požádal Čínu a další rozvojové země, aby nechaly své domácí cíle posoudit mezinárodním společenstvím a následně je zahrnuly do závazné dohody, která nahradí Kjótský protokol.
„Tyto aspekty jsou základem dohody. Nedostatečný pokrok v této oblasti nás zneklidňuje,“ řekl Pershing novinářům.
(EurActiv ve spolupráci s Reuters).
