inzerce
Během středečního slyšení v Evropském parlamentu mluvil Nizozemec Yvo de Boer až nezvykle otevřeně. Loňská kodaňská klimatická konference byla podle něj ovlivněna atmosférou „nedůvěry“, která prý byla cítit hlavně na straně rozvojových států.
De Boer prohlásil, že bude lehké dosáhnout cíle EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % ve srovnání s rokem 1990. „Zbytek světa ví, že Evropská komise řekla unijním státům, že dosáhnout mínus 20 % je hračka a že dosáhnout mínus 30 % by evropskou ekonomiku nezruinovalo.“
„Proto se země ze zbytku světa samy sebe ptají: 'Jestli je to pravda, tak proč se těch mínus 30 % shazuje ze stolu?'“ dodal šéf UNFCCC, který má ze svého postu v červenci odstoupit. Pokračovat bude v soukromé konzultantské firmě KPMG.
EU rozděluje pohled na 30 % cíl
Stefan Singer z ochranářské organizace WWF prohlásil, že dosáhnout 20 % cíle do roku 2020 není pro EU nic složitého zejména díky transformaci průmyslu v postkomunistických státech. Dalším faktorem, který hraje do not snížení emisí je hospodářská krize, která vloni snížila emise o 11 %.
Proti 30 % závazku vystupují zejména východní státy, které požadují analýzu ekonomických následků takového kroku. Podle názoru Komise a dalších států jako Velké Británie, Nizozemska, Dánska či Švédska by vyšší cíl naopak podpořil hospodářský růst.
Klimatická pomoc – skutečnost nebo pouze trik?
De Boer vyjádřil nejistotu, zda 100 miliard dolarů ročně, které slíbily bohaté státy těm rozvojovým na boj proti klimatickým změnám, budou skutečně financemi navíc. Nizozemec naznačil, že možností jak „bezbolestně“ shromáždit výše zmíněnou částku je, že peníze původně určené na rozvojovou pomoc se jednoduše přejmenují na „klimatické peníze“. „Takže peníze původně určené na vymýcení chudoby se zázračně promění na peníze pro boj proti klimatickým změnám,“ dodal de Boer.
Pro rychlejší pokrok navrhuje šéf UNFCCC dát příjemcům pomoci také pravomoc rozhodovat o využití peněz. To by podle něj rozvojové státy přivítaly. Navrhuje, aby na prosincovém summitu OSN v Cancúnu vznikl mechanismus finančního vládnutí, „který skutečně dá rozvojovým státům pocit, že kontrolují nebo spolukontrolují peníze, které jim mají pomoci k zelenějšímu hospodářskému růstu.“
Podle de Boera navíc industrializované státy snižují svoji důvěryhodnost tím, že prokazují málo vůle dosáhnout cílů, ke kterým se zavázaly v Kjótském protokolu. Jeho platnost vyprší roku 2012. De Boer zmínil Kanadu, která již vyhlásila, že cíle, ke kterým se v Kjótském protokolu zavázala, nesplní.
