inzerce
„Východ proti západu“, tak by se dala třemi slovy popsat situace na včerejším jednání ministrů financí. Na rozdíl od zápasů výběrů hvězd, která jsou s tímto podtitulem často spojena, šlo ale na Radě Ecofin o hodně a atmosféra byla mnohem vyhrocenější. Diskutovalo se o tom, kolik miliard věnuje Unie na boj s klimatickými změnami v rozvojových zemích.
Buďme konkrétnější. Evropská komise přišla s plánem, aby sedmadvacítka poslala do chudých států třetího světa mezi lety 2013 až 2020 15 miliard eur a ještě před tím, než začne nová kodaňská dohoda platit (ta stávající z Kjóta vyprší v roce 2012), každý rok pět až sedm miliard eur. Ty mají jít nejen na snižování emisí skleníkových plynů v rozvojových státech, ale také na adaptaci těchto zemí na následky globálního oteplování.
Zvlášť v dnešní situaci, kdy v kasách evropských států chybí prostředky, se dalo očekávat, že především těm chudším z nich nebudou závazky k dalším výdajům po chuti. A to se také potvrdilo. Skupina devíti zemí vedená Polskem, v níž nechybělo ani Česko, se včera postavila proti plánům Komise s tím, že by se měly brát větší ohledy na chudší kouty Evropy.
„Pokud se bavíme o tom, že ty nejvyspělejší státy budou pomáhat třetímu světu s klimatickými změnami, pak nemůžeme očekávat od nejchudších zemí v Evropě, že podpoří nejchudší země v třetím světě,“ nechal se včera slyšet polský ministr financí (citovaný agenturou Reuters) Jacek Rostowski s tím, že tuhle otázku je třeba vyřešit ještě před Kodaní.
S Poláky našli společnou řeč také Češi. „My sdílíme stanovisko Polska a jsme společně ve skupině devíti zemí. Ty argumenty, které Polsko předneslo, byly racionální a myslím, že i země z této skupiny tyto argumenty sdílely,“ řekla po jednání novinářům velvyslankyně ČR při EU Milena Vicenová (citovaná ČTK).
Co tedy Poláci a další země žádají? Jde jim především o to, aby před platností kodaňské dohody jednotlivé členské státy přispívaly pouze na dobrovolné bázi. Druhý hlavní požadavek zní: příspěvky zemí EU se musí odvíjet od hrubého národního (HNP) a nikoliv domácího produktu (HDP).
Jaký je v tom rozdíl? Bohaté západní firmy často investují na východě Unie, kde se jejich produkce také započítává do tamního HDP, nikoliv však do HNP. Druhý ukazatel totiž vypovídá o zboží a službách od jednotlivců či firem pocházejících z určité země, bez ohledu na to, zda působí doma či v zahraničí. Sečteno a podtrženo, podle HNP je západní Evropa o něco bohatší, než podle HDP, musela by tedy dávat na klimatické změny více peněz.
I když se včerejší jednání Rady Ecofin oproti plánu protáhlo o několik hodin, ani to nepomohlo – Švédský ministr financí Anders Borg přišel před novináře s prázdnou. Patrně poslední šanci na reparát před Kodaní dostanou vyjednavači švédského předsednictví 29. a 30. října při summitu Unie v Bruselu.
I přes nevyjasněnou situaci ohledně boje proti změnám klimatu v rozvojových státech je třeba říci, že Evropská unie na rozdíl od dalších velkých hráčů, jakými jsou Čína nebo Spojené státy, aspoň dospěla k jasnému závazku ohledně snižování domácích emisí – chce je osekat do roku 2020 o 20 % (pokud se připojí další země pak až o 30%) ve srovnání s rokem 1990. Dohoda o podpoře rozvojových států bude však pro úspěch kodaňských jednání neméně důležitá. 
