inzerce
Hlavním tématem pravidelného setkání vrcholných představitelů Evropské unie a Spojených států, které začíná dnes ve Washingtonu budou klimatické změny a příprava mezinárodní dohody, která by po roce 2012 měla nahradit Kjótský protokol.
Evropská unie, která zatím jako jediná uzákonila cíl pro omezení emisí skleníkových plynů (o 20 % do roku 2020 a o 30 % v případě, že se k ní připojí také ostatní velcí světoví znečišťovatelé), by se na dnešní schůzce s Američany ráda dozvěděla, s čím hodlají Spojené státy do Kodaně přijít. Švédský premiér Frederik Reinfeldt na včerejší společné tiskové konferenci s americkým prezidentem Barackem Obamou uvedl, že Evropská unie od USA očekává „jasnou pozici“ a věří, že do jednání půjde se závazným redukčním cílem a nabídkou finanční pomoci rozvojovým zemím. Pokud by se tak nestalo, bude podle Reinfeldta v Kodani obtížné přesvědčit ostatní země, zejména Čínu a Indii, aby se zavázaly k odpovídajícímu omezení emisí skleníkových plynů.
Podobný vzkaz vyslali Spojeným státům i diplomaté, kteří se včera sešli v Barceloně k poslednímu kolu přípravných jednání naplánovaných před kodaňskou konferencí, na níž by v prosinci měla vzniknout nová mezinárodní klimatická dohoda. Podle informací agentury AP delegáti vyjádřili zklamání nad tím, že ani po dvou letech od doby, kdy vyjednávání začala, nebyly Spojené státy schopné přijít s žádnými závazky.
„Očekáváme, že Spojené státy budou schopné přispět k řešení jedné z největších výzev století,“ uvedla dánská ministryně pro klima a energii Connie Hedegaard, jejíž země bude ve dnech 7.-18. prosince klimatickou konferenci hostit. Ministryně na Obamovu adresu dodala, že si nedovede představit, že by člověk, který si krátce po zahájení klimatické konference přijede do Norska pro Nobelovu cenu míru (Obama jí má převzít 10. prosince), do Kodaně vyslal delegaci s „prázdnýma rukama“.
Obamovi svazuje ruce Kongres
Sám Barack Obama ovšem na včerejší tiskové konferenci naznačil, že od jednání v Kodani se dá očekávat spíše politická než právně závazná dohoda. Cílem podle jeho slov není uzavření dohody, „která by řešila všechny problémy, ale spíše takové, která bude představovat významný krok kupředu a položí základy pro další pokrok v budoucnu“.
Spojené státy, které díky postojím předchozí konzervativní administrativy prezidenta George W. Bushe nikdy neratifikovaly Kjótský protokol, se po nástupu Baracka Obamy snaží politický náskok Evropské unie, která koncem roku 2008 podepsala svůj klimaticko-energetický balíček, rychle dohnat. Zákon, který by ustanovoval závazné redukční cíle si ale hledá cestu Kongresem jen velmi obtížně a není vůbec jisté, jestli se do kodaňské konference stihne vůbec dojednat.
Vyjednávač Spojených států Jonathan Pershing, který zemi zastupuje na jednáních v Barceloně, pro AP vysvětlil, že se Američané chtějí v Kodani dohodnout, ale nemohou přistoupit na žádnou dohodu, kterou by jim poté Kongres smetl ze stolu podobně jako se to stalo v minulosti u Kjótského protokolu. A tím je také možné odůvodnit váhání amerických vyjednávačů s konkrétními čísly.
Kongresmany se o nutnosti závazného klimatického cíle dnes zřejmě pokusí přesvědčit i německá kancléřka Angela Merkel, která je po Konradu Adenauerovi teprve druhým německým lídrem, kterému se dostalo cti promluvit k americkému Kongresu.
Dohoda až napřesrok?
O tom, že kodaňská konference přijde v nejlepším případě s politickou dohodou a detaily právně závazné dohody bude třeba dohodnout později, se ale dnes již mezi politiky příliš nepochybuje. Po rozhovorech s ruským premiérem Vladimirem Putinem to včera potvrdil i dánský premiér Lars Lokke Rasmussen. „Že bych byl [o uzavření politicky závazné dohody] přesvědčen, to je asi příliš silné vyjádření, ale rozhodl jsem se zůstat optimistou. Účastnil jsem se v uplynulých měsících rozhovorů s mnoha světovými lídry a cítím, že je zde velká politická vůle dojít v Kodani k výsledku,“ řekl premiér citovaný agenturou Reuters. Uzavření právně závazného textu je podle něj ale nereálné: „Jednoduše nemůžeme právní diskusi se všemi detaily dokončit během pěti, šesti týdnů [které zbývají do konference], takže po Kodani bude stále co řešit“.
Před prosincovými vyjednáváními zůstává řada detailů stále nevyjasněná. S výjimkou Evropské unie se žádný z velkých světových emitentů nemůže pochlubit právně závazným redukčním cílem a i ten evropský je terčem kritiky rozvojových zemí, podle nichž vyspělé země nesou za změny klimatu historickou odpovědnost. Rozvojové země požadují, aby se vyspělé země ve střednědobém horizontu (tj. do roku 2020) zavázaly ke snížení emisí o 40 % oproti roku 1990. Ty naopak po rozvojových zemích chtějí, aby se ujaly svého dílu odpovědnosti a přistoupily k odpovídajícímu omezování emisí.
Nejasné zůstávají i další otázky, zejména financování redukčních a adaptačních opatření v rozvojových zemích. Evropská unie se sice na svém posledním summitu, který se konal v závěru minulého týdne shodla na tom, že je připravena přispívat rozvojovým zemím prostřednictví zvláštního globálního klimatického fondu, ale zatím nemá jasno ani v tom, o jakou částku by se mělo jednat, ani ve způsobu, jak by se země měly na financování klimatických opatření, podílet (EurActiv 30.10.2009).
