inzerce
Evropská unie musí i po neúspěchu klimatické konference OSN v Kodani iniciovat mezinárodní rozhovory o boji s klimatickou změnou, prohlásila včera (9. března) ve Štrasburku členka Barrosovy komise Connie Hedegaard, která má tuto oblast na starosti.
Její slova zazněla během prezentace v Evropském parlamentu, ve které komisařka europoslance seznámila s novou unijní strategií, jejímž cílem je opětovné nastartování dialogu, který by vedl k podpisu právně závazného dokumentu zaměřeného na klima.
„Nejpřesvědčivějším způsobem, jak toho Evropa dosáhne, je, že sama podnikne jasné a rozhodné kroky a stane se světovým regionem, který se ke klimatu chová nejpřátelštěji,“ vysvětlila Hedegaard. Dodala, že Evropa by měla jít světu příkladem – vedle splnění „zelených cílů“ totiž strategie počítá i se zvýšením počtu pracovních míst a povzbuzením ekonomiky.
„Když to provedeme inteligentním způsobem, zvýšíme svou konkurenceschopnost, posílíme energetickou bezpečnost, povzbudíme růst zelené ekonomiky a inovací a zároveň vytvoříme nové pracovní pozice,“ uvedla Hedegaard.
Evropa míří výš
Evropská unie se přijetím klimaticko-energetického baličku na konci roku 2008 zavázala k tomu, že do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem 1990. Na klimatické konferenci v Kodani byla ochotná svůj redukční závazek zvýšit z 20 na 30 %, pokud se ostatní významní znečišťovatelé dohodnou na srovnatelném snižování emisí (EurActiv 21.12.2009). Jenže se tak nestalo a členské státy a unijní instituce se shodly na tom, že zvyšování evropského závazku se zatím odkládá (EurActiv 18.1.2010). Přispěl k tomu i fakt, že některé členské státy jako například Polsko či Itálie se zvýšením redukčního závazku nesouhlasí.
Komisařka ovšem předeslala, že Evropská komise v současné době pracuje na analýze toho jak redukční závazek zvýšit. Výsledek bude představen ještě před zasedáním Evropské rady v červnu letošního roku.
Nový strategický plán podle Hedegaard také počítá s posílením energetické bezpečnosti. Eurokomisařka v této souvislosti poukázala na novou unijní strategii „Evropa 2020“, která si klade za cíl během příštích deseti let snížit dovoz energetických surovin (především ropy a zemního plynu) do zemí Unie o 60 miliard eur (EurActiv 25.2.2010).
Kjóto či jiná smlouva?
Komisařka pro změny klimatu, jejíž post existuje paralelně s pozicí komisaře pro životní prostředí (Janez Potočnik), v Evropském parlamentu také prohlásila, že Evropská unie bude prosazovat, aby se vyspělé státy zavázaly ke konkrétním cílům podpisem nové závazné smlouvy. Zároveň ale uvedla, že Unie je připravena závazky vyplývající z Kjóta (jeho platnost vyprší v roce 2012) i nadále plnit.
Koncem tohoto roku by Evropská komise měla zveřejnit dokument, který by představil její dlouhodobé cíle v oblasti klimatických změn, a to do roku 2050. Hedegaard zdůraznila, že ač se Unie zavázala k plnění „zelených cílů“ do roku 2020, neměla by své uvažování tímto rokem omezit.
Klimatická diplomacie
„Klimatická změna může být kontrolována pouze tehdy, pokud se všichni hlavní emitenti zapojí,“ prohlásila Connie Hedegaard a dodala, že Evropská unie bude usilovat o to, aby ještě před klimatickou konferencí v Mexiku, která se bude konat letos v prosinci, byly stanoveny konkrétní dosažitelné cíle.
I přesto, že jsou ambice EU v tomto ohledu vysoké, u Hedegaard převládá skepse. „Signály, které přicházejí z hlavních měst největších znečišťovatelů, tomu bohužel nenapovídají.“ Komisařka proto s mnohem větší nadějí pohlíží na další konferenci OSN, která je naplánována na rok 2011.
„Na příštím zasedání Evropské rady vyzvu členské státy, aby tuto strategii podpořily,“ komentoval nový unijní plán předseda Evropské komise José Manuel Barroso. „Požádal jsem komisařku Hedegaard, aby zahájila konzultace s klíčovými mezinárodními partnery,“ dodal šéf EK.
Dánská komisařka již oznámila, že svou diplomatickou misi zahájí příští týden návštěvou USA a Mexika a koncem měsíce přivítá v Bruselu zástupce Číny. V dubnu ji čeká cesta do Indie, Japonska a Číny.
Příští týden (15. března) se nad novou strategii sejdou i ministři pro životní prostředí členských zemí EU.
