inzerce
Souvislosti:
Celosvětová konference ke klimatickým změnám, která se bude konat letos v prosinci v Kodani, má přijít s novou mezinárodní dohodou, která nahradí kjótský protokol, jehož platnost vyprší v roce 2012.
Poslední konference států podepsaných pod rámcovou úmluvou OSN o klimatických změnách (UNFCC) se konala ve dnech 1.-12.prosince 2008 v polské Poznani a představuje významný mezník k uzavření mezinárodní dohody v Kodani.
I přesto, že výsledky poznaňské konference nejsou na první pohled nijak oslnivé, země se na tomto setkání shodly na základních bodech, okolo nichž se budou složitá jednání v letošním roce točit. Z pracovního programu dohodnutého v prosinci v Poznani vyplývá, že první návrhy by měly být předloženy v průběhu února 2009 a do června by měl být předložen vyjednávací dokument.
Za Evropskou unii na jeho přípravě pracuje také české předsednictví, pro nějž jsou přípravné práce pro úspěšné jednání v Kodani jednou z hlavních priorit v oblasti životního prostředí.
O předloženém návrhu by měly jednat vrcholní představitelé států a vlád také v září na Valném shromáždění OSN.
Témata:
Evropská komise tuto středu zveřejní sdělení, v němž nastíní, jaká bude její vyjednávací pozice pro mezinárodní jednání, která se pod hlavičkou OSN odehrají v prosinci v Kodani.
Pracovní verze dokumentu, do níž měl EurActiv možnost nahlédnout, vyzývá vyspělé země, aby navýšily finanční podporu rozvojovým zemám a pomohly jim tak při snižování emisí skleníkových plynů stejně jako s přijetím adaptačních opatření na negativní dopady klimatických změn.
„Všechny vyspělé země budou muset přispět k mobilizaci finančních zdrojů na adaptaci a zmírnění dopadů (klimatických změn) v rozvojových zemích prostřednictvím veřejných financí a využitím mechanismu emisních kreditů,“ píše se v předběžné verzi dokumentu.
Zdroje blízké přípravě dokumentu ale upozorňují, že se výsledná verze sdělení může ještě do středy zásadním způsobem změnit.
Pracovní verze přichází s dvěma způsoby jak posílit veřejné výdaje v oblasti klimatických změn. Podle dokumentu by měla být opatření založená na principu, podle nějž náklady nese znečišťovatel. První návrh požaduje, aby vyspělé země platily pevně danou částku za každou tunu oxidu uhličitého, který vypustí do ovzduší. Zpočátku by za tunu platily 1 euro a tato částka by se postupně zvyšovala na 3 eura. V roce 2020 by tak bylo dosaženo celkové částky 28 miliard eur.
Druhý návrh je vázán na vývoj trhu a konkrétní čísla proto nenabízí. Podle něj by členské země věnovaly určitý podíl obchodovaných emisí do společného fondu.
Závazné emisní cíle pro všechny země OECD
Evropská komise dále vyzve vyspělé země ke zvýšení svých závazků snižovat celkové emise skleníkových plynů. Pro všechny země OECD stejně jako všechny současné i budoucí členské země EU by byly tyto požadavky závazné.
Komise ale očekává také „výrazný příspěvek ze strany rozvojových zemí“. Mají-li se ale rozvojové země na snižování emisí významně podílet, je k tomu podle dokumentu zapotřebí, aby byla posílena vzájemná spolupráce, díky níž se tyto státy dostanou k nezbytným kapacitám, technologiím a financím.
Všechny rozvojové země kromě těch nejchudších by se podle návrhu Komise měly zavázat, že do konce roku 2011 přijmou národní nízkoemisní rozvojové strategie. Tyto strategie mají pokrývat všechna klíčová odvětví odpovědná za emise skleníkových plynů (především elektroenergetiku a dopravu). Pouze takové „nízkoemisní strategie by měly být předpokladem pro přístup k mezinárodní podpoře zaměřené na snižování dopadů (klimatických změn)“.
Multilaterální mechanismy má zjednodušit nezávislý orgán
Aby opatření měla dostatečné finanční a technické zázemí, Komise navrhuje tzv. „zjednodušený mechanismus podpory snižování dopadů (klimatických změn)“. Takový mechanismus by byl jakousi platformou pro bilaterální a multilaterální systémy podpory.
S ohledem na možné riziko zneužití takového systému navrhuje Evropská komise vytvořit nezávislý orgán, který by dohlížel na to, aby ambice obsažené v plánu byly z hlediska dosažení celkových cílů na snižování emisí v jednotlivých zemích dostatečné.
Ve stejném duchu Evropská komise podporuje také návrh Jižní Koreje a Jihoafrické republiky na vytvoření mezinárodního registru, do nějž by se zaznamenávala opatření provedená za účelem snížení dopadů klimatických změn v rozvojových zemích. „Registr by měl obsahovat seznam opatření včetně jejich přínosů ke snižování dopadů (změn klimatu),“ píše se v dokumentu. Za posouzení jejich úsilí by byla odpovědná konference OSN ke klimatickým změnám. V návaznosti na toto hodnocení by poté mohly být rozvojové země vyzvány, aby své úsilí (s dodatečnou podporou ze strany vyspělých zemí) zvýšily.
Komise dále navrhuje, aby v rámci UNFCC vznikla další skupina expertů na technické otázky. Tato skupina by podporovala adaptační úsilí ve vyspělých i rozvojových zemích.
Globální trh s emisními povolenkami
Počet zemí, které zavádějí systémy obchodování s emisními povolenkami, se zvyšuje. Cílem kodaňské dohody by proto mělo být propojení těchto systémů a vytvořenéí globálního trhu s povolenkami, píše se v pracovní verzi dokumentu. Nejprve by podle ní mělo dojít k propojení trhů, které využívají srovnatelné systémy založené na emisních stropech (cap-and-trade), na úrovni OECD.
Zcela klíčový se pro úspěch takové iniciativy jeví systém emisních stropů, který by měl být koncem roku zaveden ve Spojených státech. O jeho vytvoření informovala před časem Barbara Boxer, předsedkyně výboru pro životní prostředí v americkém Senátu.
Za účelem zjednodušení implementace tak významného systému pracovní verze dokumentu Evropské komise navrhuje vytvořit zvláštní evropsko-americkou pracovní skupinu.
Evropská exekutiva dále navrhuje reformu Mechanismu čistého rozvoje (CDM), který vyspělým zemím umožňuje financovat projekty v rozvojových zemích a plnit tak část národních závazků vyplývajících z kjótského protokolu.
Podle pracovní verze dokumentu by bylo možné získat v rámci CDM kredity pouze u investic, které jdou nad rámec „nízkonákladových nebo oboustranně výhodných možností“. Využívání kreditů by mělo skončit v případě „vyspělejších rozvojových zemí a v sektorech se silným konkurenčním prostředím“ a mělo by být nahrazeno nezávislými systémy založenými na emisních stropech.
