inzerce
Myšlenka „virtuální vody“ obsažené ve zboží je podle Maude Barlow, poradkyně předsedy Valného shromáždění v záležitostech s vodou, nezbytnou součástí tzv. „water footprint theory“.
Prý o virtuálním obchodu s vodou v následujících letech ještě mnohé uslyšíme.
Vodní záznam (Water Footprint) je celkový objem vody, který každá země potřebuje pro své obyvatelstvo a průmysl. Evropa má dostatek vody, ale využívá vodu i z jiných oblastí prostřednictvím obchodu se zemědělskými produkty. Podle Barlow je třeba monitorovat pohyb vody a zjistit kolik která země spotřebovává. Británie prý dováží dvě třetiny svých vodních zásob a to především z Afriky a Jižní Ameriky, tedy z oblastí, které nemají vody dostatek.
Pěstování biopaliv má podle Barlow i svou stinnou stránku, neboť jejich kultivace spotřebuje značné množství vody.
Voda a klimatické změny
Barlow si nedělá iluze, že by se otázka vody stala jedním z hlavních bodů k projednání na chystané konferenci v Kodani, ale doufá, že si lidé brzy problém nedostatku vody uvědomí.
„S vodou je to jako s otázkou klimtických změn před pěti lety. Pomalu se to ale začíná objevovat v médiích a za pět let to bude jedním z hlavních témat,“ řekla.
Barlow dále zdůraznila, že vodní krize nesmí být brána jako výsledek klimatických změn, nýbrž jako faktor způsobující klimatické změny.
Voda jako lidské právo
Z vody se stává sociální a kulturní statek, už není pouhou ekonomickou komoditou. Podle Barlow by měl každý mít nárok na vodu a nikomu by neměla být odepírána jen proto, že si jí nemůže z finančních důvodů dovolit.
Mnoho zemí však z rozličných důvodů není nakloněno myšlence učinit z vody lidskoprávní záležitost. Podle Barlow se například vlády chudých zemí obávají, že je jejich obyvatelé budou za nedostatek vody žalovat.
Stanovení cen vody
Ačkoliv je Barlow proto, aby se voda stala lidským právem, uvědomuje si zároveň potřebu za vodu platit. Má však tři podmínky:
- Voda musí být veřejně dostupná. Dodávat by jí měly vládní neziskové organizace, aby se vybrané peníze mohly opětovně investovat do budování vodní infrastruktury, apod.
- Dotyčný nebude platit za vodu, ale za službu, takže nepůjde o vlatnictví vody, atd.
- Voda pro uspokojení základních potřeb bude dostupná zadarmo, či velmi levně a další nadstandartní spotřeba vody bude cenově odstupňovaná.
Komerční využití vody by mělo být podmíněno zvláštním povolením, o jehož udělení či stažení by rozhodovaly vlády na základě poznatků o udržitelnosti takového využití vody.
„Soukromé společnosti, které zajišťují dodávky vody, hospodaří s vodou, apod. nejsou zapotřebí, protože jejich úlohu mohou bez problému plnit vlády na neziskovém základě. Jsem tudíž proti společnostem jako Suez nebo Veolia, které hospodaří s vodou,“ protože soukromé společnosti by neměly rozhodovat o rozložení vodních zdrojů, řekla Barlow.
Podniky prý ale mohou vypomáhat s odbornými posudky, konzultacemi a inovací, aby se předešlo nadměrné spotřebě vody především v průmyslu.
Celý rozhovor si můžete přečíst v angličtině pod tímto odkazem.
