inzerce
Klimatická konference, která se pod hlavičkou OSN odehraje ve dnech 7.-18. prosince v dánském hlavním městě Kodani má přijít s novou celosvětovou dohodou, která by po roce 2012 nahradila Kjótský protokol, jehož úkolem je omezit celosvětové emise skleníkových plynů. Přestože se termín termín kodaňské konference povážlivě přiblížil, před vyjednavači stále leží mnoho nevyřešených otázek – bohužel zcela zásadní povahy.
Otazníky nad klimatickými cíli
V první řadě není zatím jasné, k jakému snížení emisí by měla nová dohoda signatářské země zavazovat, ani jak si mezi sebou rozdělí omezování emisí vyspělé a rozvojové ekonomiky. Ze závěrů Mezivládního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC) přitom vyplývá, že nemá-li se planeta oteplit o více než 2°C (což je podle vědců hranice, po jejímž překročení dojde k nevratným změnám klimatu), musí vyspělé průmyslové země omezit do roku 2020 své emise skleníkových plynů o 25-40 % (oproti roku 1990) a rozvojové země snížit jejich růst o 15-30 %.
Jediným, kdo se dosud legislativně zavázal k nějakému snižování skleníkových plynů zůstává ale stále pouze Evropská unie. I její cíl (snížit do roku 2020 emise o 20 % a v případě že se k ní připojí i ostatní velcí světoví emitentni o 30 %) ale rozvojové země kritizují jako nedostatečný. A závazek Spojených států, kterému se tamní zákonodárci v současné době pokoušejí dát právní formu, počítá dokonce pouze s návratem emisí na úroveň roku 1990.
Rozvojové země přitom požadují, aby vyspělé státy své emise omezily do roku 2020 alespoň o 40 %. Argumentují tím, že za drtivou většinu emisí skleníkových plynů jsou historicky zodpovědné vyspělé ekonomiky a že mají právo na svůj ekonomický rozvoj, který jim pomůže omezit chudobu.
Čína navíc minulý týden vyspělé země v čele se Spojenými státy obvinila z toho, že se snaží „ukončit“ Kjótský protokol. Názor vyspělých zemí se totiž podle čínského vyjednávače v Bangkoku Yu Quingtaie posouvá směrem pozici Spojených států, podle níž by mělo být snižování emisí závazné především na národní úrovni. K otázce právní závaznosti na mezinárodní úrovni se prý Spojené státy staví nejednoznačně.
Nejasnosti kolem financování
Chybějící odpověď na předchozí otázku podle švédského vyjednavače Anderse Turessona, který je z pozice předsednické země zodpovědný za jednání jménem EU, navíc neumožňuje odpovědět ani na otázku druhou a neméně významnou – totiž jak bude konkrétně vypadat finanční pomoc, kterou vyspělé země rozvojovým státům přislíbily na financování opatření souvisejících se změnami klimatu.
Evropská unie 10. září představila návrh, podle nějž budou rozvojové země na snižování emisí a adaptaci na změny klimatu potřebovat ročně 100 miliard eur, přičemž 22-50 miliard eur by mělo pocházet z veřejných zdrojů. Sama EU pak ve snaze rozproudit mezinárodní jednání navrhla, že rozvojovým zemím přispěje ročně částkou v rozmezí 2-15 miliard eur. Ovšem vzhledem k tomu, že není zatím jasné, k jak velkému omezení emisí se rozvojové země zaváží, zůstává otázka financování zatím stranou.
Musíme přidat
Čtrnáctidenní jednání 180 zemí světa v Bangkoku má tak za sebou pouze mírné pokroky. Podle Turessona došlo zejména ke zjednodušení a zkrácení textu dohody a došlo také k pokroku v otázkách souvisejících s pomocí rozvojovým zemím jako je například pomoc při vytváření kapacit potřebných ke zvládnutí opatření souvisejících se změnami klimatu, spolupráce ve věcech adaptace na změny klimatu nebo v oblasti technologií.
Druhým dechem ovšem švédský vyjednavač dodal, že pokroky ve vyjednávání jsou nedostatečné a zdůraznil, že na zbývajících jednáních, která ještě do prosince zbývají, bude třeba přidat. „Čas se nám krátí. Na posledních přípravných jednáních, která se uskuteční za měsíc v Barceloně musíme pořádně zrychlit,“ uvedl.
Obavy o osud mezinárodních klimatických jednání vyjádřil koncem minulého týdne i předseda Evropské komise José Manuel Barroso. „Přes všechny snahy, ... se v této fázi pohybujeme nebezpečně blízko slepé uličky a já se obávám, že pokud tomu procesu nedodáme nějaký impuls, k pokroku nedojde,“ řekl šéf evropské exekutivy podle agentury Reuters.
Ta dále cituje dánského premiéra Larse Lokke Rasmussena, který si povzdechl, že není žádným tajemstvím, že vyjednávání postupují pomalu. „Přesto zůstávám optimistou … a věřím, že dohodu nakonec uzavřeme. Ambiciózní dohodu!“ prohlásil Rasmussen a dodal, že po setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou a dalšími světovými představiteli z nich „cítil jak politický závazek tak pocit naléhavosti“.
