inzerce
Od včerejšího sdělení Komise se čekalo, že snese argumenty pro ještě ambicióznější klimatickou politiku Unie. Stalo se. Podle něj je technicky i finančně únosné, aby sedmadvacítka snížila mezi lety 1990 a 2020 emise ne o 20, ale o 30 %.
Evropská komise odhaduje, že náklady na dosažení 20% cíle v důsledku globální krize poklesly na 48 miliard eur ročně z původně očekávaných 70 miliard. Zvednutí „laťky“ o 10 procentních bodů by tak bylo „jen“ o 11 miliard dražší ve srovnání s předpokládaným závazkem (tj. vyšlo by podle Komise na 81 miliard ročně).
Krize měla na boj s klimatem v EU další důležitý dopad: významně srazila ceny emisních povolenek v rámci systému EU ETS. Hedegaard včera varovala, že tento klíčový nástroj klimatické politiky dost možná nezačne fungovat ani po odeznění krize. Podle ní se totiž ceny povolenek nemusí automaticky vrátit na „předkrizovou úroveň“, což může ohrozit investice do zelených technologií.
Non! Nein!
I přesto, že se ve sdělení Komise uvádí řada argumentů, proč přistoupit na přísnější cíl, Hedegaard ho nakonec nepodpořila. Podle ní je tento krok podmíněn „pokrokem“ ve vyjednávání na mezinárodní úrovni. „Jsou podmínky teď příhodné? Dávalo by to v současnosti smysl? Moje odpověď by byla ne,“ uvedla včera eurokomisařka.
Bude tedy Unie nyní pouze čekat, jak dopadnou mezinárodní jednání? Ne tak docela. Hedegaard plánuje, že Komise propočte dopady zpřísnění emisního cíle na jednotlivé členské státy Unie. Španělské předsednictví hodlá s tímto postupem seznámit unijní ministry životního prostředí na červnové Radě.
Bruselu jde především o to, aby členské státy přesvědčil, že výraznější snižování emisí nebude mít tvrdý dopad na jejich průmyslníky. Zatím se to Komisi nedaří – jak jsme vás informovali včera, proti tomuto kroku se postavili Němci s Francouzi a nadšeny jím nejsou ani další státy včetně Česka (EurActiv 26.5.2010).
Hedegaard tak nezbývalo, než ustoupit. Včera tedy obhajovala vyčkávání Unie, které prý dostane další velké hráče pod tlak, aby předložili ambicióznější závazky. Pozorovatelé ale upozorňují, že tato strategie až doteď nepřinesla prakticky žádné výsledky, což se nejlépe ukázalo loni v prosinci na summitu v Kodani. Podle eurokomisařky se Unie může znovu zamyslet nad přehodnocením svého cíle před dalším summitem v mexickém Cancúnu.
Moc uhlíku by neuniklo
Velká část sdělení Komise se věnuje problému odchodu průmyslových podniků do ciziny za mírnějšími ekologickými (a emisními) standardy. „Z analýzy vyplývá, že zvýšení cíle na 30 % by mělo z hlediska úniku uhlíku jen omezený dopad, pokud budou ostatní země plnit své závazky v rámci Kodaňské dohody a pokud budou i nadále platit stávající opatření,“ shrnuje Komise závěry sdělení.
Podle ní si totiž unijní společnosti v posledních dvou letech vytvořily díky klesající poptávce rezervy emisních povolenek, a proto by jim navýšení cíle na 30 % přineslo snížení zisků v průměru jen o jedno procento (nejvíce postižené by byly chemičky). Několik posledních studií prokázalo, že riziko tzv. carbon leakage se přeceňuje, argumentuje dále Komise.
Brusel se i přesto nevzdává případného zavedení uhlíkového cla, které by ale podle něj bylo spojeno s dalším nárůstem administrativní zátěže. Ta by dopadla především na bedra podniků.
