inzerce
Z návrhů na řešení globálního oteplování by měl vzniknout základ pro vyjednávání o smlouvě, která by od roku 2013 měla nahradit Kjótský protokol. Jeho další kolo proběhne v červnu. Odlišný pohled na to, kdo ponese nejvíce nákladů spojených s klimatickými změnami, však přetrvává.
Jak vyřešit financování?
Rozvojové země chtějí po bohatých státech, aby jim ročně věnovaly 0,5 až 2% svého HDP na zmírňování následků globálního oteplování. Například podle Číny, Indie nebo Indonésie by na tyto účely mohly putovat výnosy z aukcí emisních povolenek.
Bohaté státy zatím na tyto návrhy nemají žádnou konkrétní odpověď, nicméně většina Unie je pro to, aby hlavní část zmiňovaných prostředků do chudších zemí přišla od soukromých investorů, a ne z veřejných peněz. Unie navíc již teď posílá na rozvojovou pomoc několik miliard eur ročně, upozorňují evropští politici.
Setkání 17 největších světových producentů skleníkových plynů, které v úterý skončilo ve Washingtonu, jasně ukázalo, kolik problémů ještě zbývá překonat na cestě k nové dohodě o klimatu.
Americký prezident Barack Obama vybídl bohaté země, aby co nejdříve přišly s konkrétními návrhy ohledně financování klimatických změn a snižování emisí (u nich doma). Vyjednavač Spojených států Todd Stern po skončení konference prohlásil, že je „trošku optimističtější“, nicméně varoval před „podceněním řady problémů“, které ještě zbývají vyřešit na cestě ke kodaňské dohodě.
I když diskuse o financování boje proti změnám klimatu v rozvojových zemí měla být hlavním tématem washingtonského setkání, nakonec na něj kupodivu ani nepřišla řeč. Diplomaté totiž prodloužili čas věnovaný zmírňování následků oteplování a na finance už jim nezbyl čas.
„Setkání bohužel nevedlo k žádnému opravdovému pokroku ohledně zavádění ekologických technologií do rozvojových zemí. Od vyspělých států nezazněl jediný závazek k technické nebo finanční podpoře umožňující jejich implementaci,“ řekl Carroll Muffet z ekologické organizace Greenpeace.
Splnění střednědobých cílů v ohrožení
Rozvojové země trvají na tom, aby bohaté státy přistoupily na razantní snížení emisí skleníkových plynů, a to nejméně o 40% do roku 2020 (oproti úrovni roku 1990). Především Čína dává jasně najevo, že bavit se o celosvětovém snižování exhalací bez toho, aby západ udělal první krok, nedává smysl.
Co se Unie týká, ta se zavázala k redukci emisí o 20% (do roku 2020), případně až o 30% za předpokladu, že by se k ní připojila i většina dalších rozvinutých zemí. Spojené státy, které se dříve chtěly zaměřit především na dlouhodobé cíle (snížení emisí o 80% do roku 2050), nyní připouštějí i stanovení střednědobých cílů.
Americký vyjednavač Stern na washingtonském fóru prohlásil, že jeho země bude ochotna snížit emise do roku 2020 o 14% (ve srovnání s rokem 2005), jak zamýšlí americký prezident Obama, a možná až o 20% (návrh z Kongresu).
Je však třeba dodat, že americké návrhy jsou mnohem méně ambiciózní než ty evropské. Pokud by totiž Spojené státy snížily svou úroveň emisí o 20% oproti roku 2005, znamenalo by to jen vyrovnání emisní hladiny roku 1990. Je jasné, že rozvojové státy, které viní bohatý svět z velkého podílu na globálním oteplování, budou chtít víc. Podle Sterna však nejsou ve Spojených státech ambicióznější cíle politicky průchodné.
Další kroky:
- 1. - 12. června: Další kolo jednání UNFCCC v Bonnu.
- 7.- 8. července: Summit G8 v Itálii.
- 8. – 17. prosince: Mezinárodní konference v Kodani, z níž by měla vzejít nová dohoda o klimatu.
