inzerce
„S právním vakuem jde o obrovské nedorozumění. Řada lidí si myslí, že Kjótský protokol skončí, ale ve skutečnosti to tak není. Neexistují žádné překážky, které by bránily dalšímu obchodování s emisemi v rámci mechanismu čistého rozvoje,“ říká v rozhovoru pro agenturu Reuters jeden z hlavních unijních vyjednavačů Artur Runge-Metzger.
V Bonnu tento týden probíhají přípravná klimatická jednání před hlavním prosincovým summitem v mexickém Cancúnu. Podle Runge-Metzgera se vyjednávači chystají diskutovat také o alternativních řešeních, k nimž by svět musel přistoupit v případě, že by se na právně závazném nástupci Kjótského protokolu nedohodl ani klimatický summit, který se odehraje příští rok v Jihoafrické republice.
Jednou z možností by podle něj bylo opatřit Kjótský protokol provizorními dodatky, čímž by se zamezilo zdlouhavému schvalovacímu procesu ve všech zemích. To by ale v případě některých států mohlo narazit na požadavky vyplývající z národních ústav a je tedy možné, že by schvalování bylo stejně obtížné jako ratifikace nového textu.
Odlesňování a kjótské kredity
Přestože se vyjednavači připravují i na krajní variantu, bonnským rozhovorům dominují jiná témata. Představitelé vyspělých a rozvojových zemí se především snaží pohnout z mrtvého bodu, na němž se jednání ocitla po kodaňském summitu, který namísto právně závazného textu vyústil v přijetí tzv. Kodaňské dohody, jejíž součástí jsou pouze nezávazné národní redukční cíle.
Také proto se od nadcházejícího cancúnského summitu nečeká uzavření konečné dohody, ale spíše vyřešení některých sporných témat, které státy rozdělují. Konkrétně jde například o otázky transferu zelených technologií do méně rozvinutých zemí, adaptace na změny klimatu, vytvoření systému měření a ověřování objemů vypouštěných emisí nebo problematiku odlesňování.
Velkou pozornost nyní delegáti věnují otázce odlesňování, respektive způsobu započítávání emisí v důsledku kácení lesů, a otázce jak naložit s „kjótskými kredity“, kterých mají země jako Rusko a další postkomunistické země nadbytek v důsledku masivní deindustrializace po pádu komunismu (EurActiv 2.8.2010).
Ostrovní státy volají po ambicióznějších cílech
Právě tato témata ostře kritizují některé rozvojové země, podle nichž dávají vyspělejším státům do rukou možnost vyhnout se plnění svých klimatických závazků. V Bonnu se včera do těchto „právních mezer“ pustil Al Binger zastupující 43 malých ostrovních států, kterým by v případě výraznějšího oteplení planety hrozilo vymazání z mapy světa.
Cíle pro rok 2020, ke kterým se vyspělé státy zatím přihlásily, podle něj odpovídají snížení emisí v rozsahu 12 až 18 % oproti úrovním z roku 1990. Binger ale upozornil, že pokud by státy využily všech právních mezer, které jim současný systém umožňuje, emise by se reálně snížily pouze v rozsahu jednoho až sedmi procent. Aliance malých ostrovních států přitom požaduje, aby vyspělé země do roku 2020 své emise omezily o 45 %.
„Pokud k žádnému konsensu o pravidlech nedospějeme, skončí to využíváním kreativního účetnictví a emise stále porostou,“ postěžoval si Binger citovaný agenturou Reuters.
V otázce odlesňování mají nyní vyjednávači před sebou čtyři možné metody výpočtu emisí, říká Runge-Metzer. Konkrétní metodologii je podle něj ovšem třeba vybrat ještě před přijetím závazných redukčních cílů. Každá z nich totiž redukční cíl nějakým způsobem ovlivní. Pokud se tedy metodologie vybere dopředu, bude jasné, jaký bude mít na zvolený cíl dopad.
Dokument, který by měl sloužit jako vyjednávací text pro jednání v Cancúnu, má být podle očekávání vyjednávačů hotov do konce tohoto týdne (pátku 6. srpna 2010).
