inzerce
Souvislosti:
Mezinárodní společenství je právě uprostřed maratónu jednání o nové celosvětové dohodě o klimatických změnách, která má být uzavřena v prosinci v Kodani a která má po roce 2012 nahradit kjótský protokol.
Evropská unie svou pozici pro mezinárodní jednání o klimatu schválila letos v lednu. V tomto návrhu rozvíjející se ekonomiky (zejména Čínu a Indii) vyzývá, aby se ujaly svého dílu odpovědnosti za klimatické změny a zavázaly se do roku 2020 snížit tempo růstu emisí o 15-30%.
První kolo jednání zemí rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách, které se v Bonnu odehrálo na přelomu března a dubna prvně jednalo o návrhu textu dohody, na níž by se měly země shodnout na prosincovém jednání v Kodani. Vyjednávací text ale zcela jasně ukazuje na velké rozdíly v pohledu vyspělých a rozvojových zemí.
Rozvojové země po vyspělých státech požadují, aby se odhodlaly k výraznému snížení emisí skleníkových plynů a zároveň jim finančně pomohly v jejich úsilí. Vyspělé země se ale zatím konkrétněji k podobě finanční pomoci nevyslovily a jediná, kdo dosud do dnešního dne přijala závazný cíl ke snižování emisí skleníkových plynů, je Evropská unie. Ovšem ani její cíl rozvojovým zemím nestačí.
Druhé kolo vyjednávání proběhlo v Bonnu ve dnech 1.-12. června. Země na něm poprvé diskutovaly na základě vyjednávacího textu pro Kodaň.
Témata:
Objem vyjednávacího textu během posledních dnů jednání nabobtnal o několik set stran s tím, jak se jednotlivé země snažily k němu připojit své dodatky. V otázce financování snižování emisí a adaptace na klimatické změny v rozvojových zemích ale k žádnému pokroku nedošlo. Vyřešení těchto otázek je přitom základním předpokladem k tomu, aby mohla být dohoda v prosinci uzavřena.
Rozvojové země a neziskové organizace Evropskou unii kritizovaly za vysílání špatných signálů. Ministři financí totiž nepředložili žádná konkrétní čísla, shodli se pouze na kritériích na jejichž základě by se měly vyspělé ekonomiky mezi sebou podělit o financování pomoci rozvojovým zemím. Za nedostatek vůdčího elánu sklidily kritiku i Spojené státy.
Podle Tima Gorea z mezinárodní neziskové organizace Oxfam tentokrát Spojené státy nebyly téměř slyšet. Gore tuto situaci srovnával s předchozím kolem jednání v Bonnu, kdy mezinárodní společenství po letech nečinnosti za vlády George Bushe s nadšením přivítalo aktivitu nového amerického prezidenta Baracka Obamy.
Spojeným státům by v mezinárodních jednáních výrazně pomohlo, kdyby doma schválily svůj zákon o klimatických změnách. To by jim dalo mandát k vyjednávání o konkrétním emisním cíli. Zatím ovšem vůbec není jasné, zda zákon do konce roku ve Spojených státech bude schválen. Od Spojených států se přitom ale čekalo, že se při jednání v Kodani ujmou vedoucí role. Ta je nejistotou plynoucí ze situace na domácí politické scéně ale značně zpochybněná.
Vyspělé země se mezi sebou neshodly ani na tom, o kolik by měly společně snížit emise skleníkových plynů. Poslední den bonnské konference se za to ocitly pod palbou kritiky ze strany 40 rozvojových zemí, které od vyspělých zemí chtějí, aby své emise skleníkových plynů do roku 2020 snížily o 40% oproti úrovním z roku 1990.
To ovšem dalece přesahuje i cíl Evropské unie, která se zavázala, že pokud se k ní připojí i další země světa, je ochotná snížit emise o 30%. Plán Spojených států snížit emise na úroveň roku 1990 se požadavku rozvojových zemí ani vzdáleně neblíží. Země jako je Rusko, Ukrajina, Nový Zéland, Švýcarsko nebo Bělorusko dokonce odmítají jakýkoliv počáteční cíl stanovovat.
Japonský cíl je ubohý
Mezinárodní společenství dychtivě očekávalo, s jakým střednědobým cílem půjde do vyjednávání Japonsko, které v uplynulých měsících vybíralo, jakou strategii pro boj s klimatickými změnami zvolí. Po velkém očekávání nastalo ale velké zklamání, když japonský premiér Taro Aso oznámil, že jeho země je ochotná snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 15% oproti roku 2005, což by ovšem znamenalo přibližně o 8% nižší emise než v roce 1990.
Podle jmenovaného zástupce Oxfamu to byl „políček rozvojovým zemím, které požadovaly 40%“.
Aso ale trvá na tom, že je cíl dostatečně ambiciózní a že Japonsko je již dnes energeticky nejeefektivnější zemí na světě.
Pozorovatelé ale velmi rychle poznamenali, že japonský cíl pouze nepatrně přesahuje 6% cíl, k němuž se země zavázala v kjótském protokolu.
„Je to velká ostuda a dává to vyjednáváním zde v Bonnu špatný tón. Asovo rozhodnutí ovlivnili spíše znečišťovatelé než veřejnost. Dohoda bude díky němu těžší,“ uvedl Kim Carstensen ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF).
Přispět má letecká i lodní doprava
Podle pozorovatelů se ale vyjednávání o způsobu financování boje s klimatickými změnami v rozvojových zemích přesto o něco posunula. Úspěch zaznamenal mexický návrh na vytvoření „klimatického fondu“. Do něj by všechny země, vyspělé i rozvojové, přispívaly v závislosti na svém HDP, počtu obyvatel a množství vypouštěných emisí. Návrh se zamlouvá všem právě pro jeho univerzální charakter.
Diskutovalo se i o tom, zda a jak by se na financování klimatu měla podílet letecká a lodní doprava. Skupina rozvojových zemí totiž přišla s návrhem aby se z mezinárodních letů a lodního paliva vybíral určitý poplatek. Takto získaných peněz by se podle nich dalo využít k financování klimatických změn.
Pokud jde o leteckou dopravu, Evropská unie vloni v prosinci rozhodla o jejím začlenění do systému obchodování s emisními povolenkami. V případě námořní dopravy ale dosud čeká na to, až Mezinárodní námořní organizace (IMO) vydá rámcový dokument k emisím z námořní dopravy. Unie ale slíbila, že pokud bude IMO chodit kolem horké kaše příliš dlouho, přestane na ní brát ohledy a začne emise z lodní dopravy řešit sama.
Další kroky:
- Financováním klimatických změn se bude ve dnech 18.-19. června 2009 zabývat Evropská rada,
- 8.-10. června 2009: Summit zemí G8 v italském L'Aquila,
- 10.-14. srpna: Neformální setkání v Bonnu,
- 28. září – 9. října 2009: Summit v Bangkoku,
- 2.-6. listopadu 2009: Formální setkání v Barceloně,
- 7.-18. prosince 2009: Konference OSN ke klimatickým změnám v Kodani.
