inzerce
Souvislosti:
Letos v prosinci má být v Kodani uzavřena nová mezinárodní dohoda o klimatických změnách, která má po roce 2012 nahradit kjótský protokol.
Jednání zemí, které jsou podepsány pod rámcovou úmluvou OSN ke klimatickým změnám (UNFCCC) odstartovala na přelomu března a dubna v Bonnu. Vyjednavači mají za úkol připravit návrh mezinárodní dohody, o jejíž finální podobě rozhodne závěrečná prosincová konference v Kodani.
Návrh jednacího textu, který diplomaté připravili pro druhé (červnové) kolo bonnských rozhovorů ovšem ukazuje, že mezi představami bohatých a chudých zemí jsou stále propastné rozdíly. Rozvojové země požadují, aby se vyspělé státy zavázaly k výraznému omezení emisí CO2 a chudým zemím poskytly finanční pomoc na boj se změnami klimatu. Vyspělé země se ale prozatím k žádnému financování nezavázaly a jediným kdo formálně uzákonil omezování emisí skleníkových plynů je Evropská unie. Ani její závazek ale rozvojovým zemím nestačí.
Díky dodatkům jednotlivých zemí se už vyjednávací text stihnul nafouknout na několik set stránek. Dohodu o financování redukčních a adaptačních opatření v rozvojových zemích ale nenalezli vyjednavači ani v druhém kole jednání v Bonnu.
Nejnovějším významnějším příslibem je nedávné jednání nejvyspělejších zemí světa v rámci G8 v italské L'Aquile. Sedmnáct zemí, které jsou zodpovědné za 75% světových emisí oxidu uhluičitého se na něm prvně shodlo, že je třeba globální oteplování omezit na 2°C.
Témata:
Evropská unie bude moci změnit svůj závazek (snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů z 20 % na 30 %) jen tehdy dojde-li k uzavření mezinárodní dohody díky níž se redukční závazky rozdělí rovnoměrně po celém světě a zamezí se tím narušení hospodářské soutěže, píší zástupci velkých evropských podniků v dokumentu.
„Podíváme-li se na to z pohledu Evropy, pak lze mezinárodní rámec považovat za efektivní v případě, že umožní EU dále soutěžit na světovém trhu tím, že zajistí co nejmenší rozdíly mezi těmi, kteří jsou v implementaci emisních omezení světovými lídry a těmi, jejichž země na vytváření kapacit na snižování emisí teprve pracují“, říká Jeroen van der Veer, bývalý šéf Shellu a nynější předseda pracovní skupiny, která se v ERT zabývá energetikou a klimatickými změnami.
ERT je fórum zhruba 45 top manažerů a šéfů prominentních mezinárodních společností jako jsou E.ON, GDF Suez, Siemens, Nokia nebo Fiat. Z nových členských zemí je v něm zastoupena pouze maďarská energetická společnost MOL.
Zásadním nástrojem, který umožní světu snížit emise skleníkových plynů je podle ERT celosvětový trh s emisními povolenkami. Průmyslové země, které závazné cíle pro snižování emisí již mají by podle něj měly své trhy s povolenkami propojit a financovat z nich programy na zavádění čistých technologií v rozvojových zemích.
„Tím se vytvoří jednotná cena za vypouštění emisí CO2 (a dalších skleníkových plynů) do atmosféry a povede to k jejich omezení s minimálními náklady pro světovou ekonomiku“, píše se v dokumentu dále.
CDM má podpořit i velké projekty
ERT navrhuje změnu tzv. mechanismu čistého rozvoje (CDM) – nástroje fungujícího v rámci kjótského protokolu (tento nástroj umožňuje vyspělým zemím získat emisní kredity za investice do snižování emisí v rozvojových zemích). Požaduje, aby se pravidla CDM změnila tak, aby s jeho pomocí bylo možné podpořit i velké projekty, jejichž realizace je motivována cenou emisí (má se jednat zejména o projekty v elektroenergetice). Nízkonákladová opatření, jako jsou například investice do energetické účinnosti by si podle návrhu ERT měly rozvojové země financovat z vlastních zdrojů.
Vyspělejší rozvojové země mají „ve střednědobém horizontu stabilizovat absolutní emise prostřednictvím vhodných domácích kroků a posléze se zavázat k jejich snížení“, píše se v dokumentu.
Podle představ ERT by se toho dalo dosáhnout uzavřením sektorových dohod s průmyslovými zeměmi. Dohody by rozvojovým zemím umožnily schválit zvláštní sektorové programy na snižování emisí a měly by být uzavřeny v takových odvětvích jako je cementárenství nebo ocelářství.
„Každá z dohod by měla počítat s tím, že na konci dojde k implementaci dlouhodobého závazného cíle pro daný sektor nebo sektory,“ říká ERT a dodává k tomu, že by se podobný přístup mohl uplatnit i v případě odlesňování a zalesňování. S tím ostatně počítá i finanční program OSN na snižování emisí z kácení a ničení lesů v rozvojových zemích (REDD), který bude s velkou pravděpodobností součástí kodaňské dohody.
K tomu, aby Evropská unie nemusela chránit sektory u nichž se cena emisí připočítává k výrobním nákladům by bylo podle ERT zapotřebí, aby každá dohoda pokrývala země, které v daném sektoru vyrábějí přinejmenším 80% světové produkce a zároveň by vedla k omezování emisí, které by bylo srovnatelné s požadavky EU.
Podnikatelé dále požadují, aby v rámci mechanismu čistého rozvoje bylo možné financovat také transfer technologie CCS (zachycování a ukládání emisí CO2) do rozvojových zemí. Vyzývají proto v této souvislosti k vytvoření mezinárodního certifikačního systému pro technologii CCS, který by vydával potvrzení o každé tuně emise, která skončí pod zemí.
