inzerce
Místo toho, aby vyjednávači hledali shodu nad základními spornými otázkami, jako jsou závazné cíle ke snižování emisí skleníkových plynů (v případě vyspělých zemí), snižování uhlíkové náročnosti (v případě rozvíjejících se ekonomik) nebo způsob financování mitigačních a adaptačních opatření v rozvojových zemích, vedou se v Kodani zatím především právní boje o to, jakou podobu mají výstupy z jednání vlastně mít.
Zatímco rozvojové země požadují, aby se Kjótský protokol opatřil dodatky a jeho platnost byla prodloužena, země jako Spojené státy, Kanada, Rusko či Japonsko chtějí zbrusu novou dohodu. Rusko v této souvislosti ve středu oznámilo, že svůj cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20-25%, nabízí jen v případě, že svět přistoupí na novou dohodu.
Pavel Zámyslický z Ministerstva životního prostředí, který vede tým českých vyjednávačů, si během včerejší videokonference s novináři postěžoval, že se v Kodani momentálně vůbec neřeší zásadní rozpory mezi skupinami vyspělých a rozvojových zemí. Bouřlivá diskuse se podle něj odehrává spíše uvnitř těchto skupin. „Pokrok je menší než bychom očekávali“, netajil se Zámyslický s rozpaky nad dosavadním vývojem jednání.
Krok, který by jednání odblokoval podle jeho slov musí ovšem udělat Dánsko, které klimatické konferenci předsedá.
Vyjednávání je tento týden v rukou expertních týmů. Ty by příští týden měly posílit „těžší váhy“ v podobě odpovědných ministrů a koncem týdne i premiérů a prezidentů. Do Kodaně se chystá více než stovka státníků, mimo jiné i americký prezident Barack Obama, či ruský prezident Dmitrij Medveděv. Českou republiku bude zastupovat premiér Jan Fischer.
Česká delegace uvedla, že by se jednání mohla pohnout s příjezdem politiků. Některé státy prý na ně v tuto chvíli čekají a doufají, že do jednání vnesou nový impuls. Podle Zámyslického by bylo potřeba na ministerské úrovni předložit konkrétní návrh textu. „To je asi jediná možnost,“ dodává.
Dobré zprávy z Bruselu
Jedním z potřebných impulsů by mohly poskytnout i čerstvé závěry summitu Evropské rady, která před několika okamžiky skončila v Bruselu.
Země evropské sedmadvacítky se na něm shodly, že rozvojovým zemím poskytnou v letech 2010-2012 (tedy do doby než vstoupí v platnost nová klimatická dohoda) ročně 7,2 miliard eur na financování opatření souvisejících s adaptacemi na změny klimatu. Příspěvky jsou dobrovolné, neboť některé členské země EU mají v době hospodářské krize už tak značně napjaté rozpočty a závazná čísla by jen prohlubovala jejich zadlužení. Výsledná částka ale i přesto mírně předčila všechna očekávání. Původně totiž Unie počítala s tím, že ročně rozvojovým zemím poskytne 5-7 miliard eur.
O způsobu financování mitigačních a adaptačních opatření po roce 2012, kdy vyprší Kjótský protokol, se v Bruselu nejednalo. Unie v minulosti ale uvedla, že je do roku 2020 připravena přispívat rozvojovým zemím částkou v rozmezí 22-50 miliard eur ročně. Jak velká částka ve skutečnosti bude, určí ale až jednání s ostatními zeměmi Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu.
Na volání některých členských zemí a Evropského parlamentu, že by EU měla přistoupit k navýšení svého střednědobého cíle pro rok 2020 z 20 na 30 %, odpověděli unijní lídři jasně: Jsme svůj závazek ochotni zvýšit, ale jen v případě, že se k výraznějšímu snížení emisí zaváží i další velcí světoví emitenti skleníkových plynů. A to se podle nich zatím nestalo.
