inzerce
Souvislosti:
Nemá-li dojít k naplnění nejčernějších vizí, nesmí se planeta podle klimatologů z Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) oteplit o více než 2°C. Známá Sternova zpráva ale varuje, že pokud nedojde ke změně stávajících trendů, Země se v příštích padesáti letech oteplí o 2 až 3°C.
Představitelé nejvyspělejších ekonomik světa, které jsou zároveň odpovědné za 75% světových emisí, se počátkem července na summitu G8 v italské L'Aquile prvně shodli na tom, že globální oteplování je třeba udržet pod hranicí 2°C.
Vědci ale varují, že k nebezpečnému oteplení planety může dojít dříve, než se původně očekávalo. Důsledky klimatických změn charakterizovaných změnami mořského proudění a táním ledovců mají být katastrofické.
Takový scénář může odvrátit nová mezinárodní dohoda o snižování emisí skleníkových plynů, která má po roce 2012 nahradit Kjótský protokol. Posun ve vyjednáváních je ale zatím velice malý.
Pokud se má světu podařit udržet růst teplot pod 2°C, musí průmyslové země podle propočtů IPCC snížit do roku 2020 emise alespoň o 25-40% oproti úrovním z roku 1990. Světové ekonomiky zatím ale nabídly snížení v rozsahu pouhých 15-21%.
Vzhledem k tomu, že dohoda o nové mezinárodní dohodě stále není na obzoru, začíná se mezi vědci hovořit o nouzovém řešení, které představuje tzv. geoinženýrství, které počítá s umělou změnou klimatických podmínek.
Snahy o ovlivňování počasí nejsou ničím novým. V roce 1976 OSN přijalo úmluvu o zákazu jakéhokoliv vojenského a jiného „nepřátelského“ využívání technik modifikujících životní prostředí. Úmluva byla reakcí na experimenty Spojených států a Sovětského svazu jako bylo například umělé vytváření mraků způsobujících silný déšť. Podobné pokusy vyvolávaly obavy z možných katastrofálních změn v přírodě.
Dnešní scénáře jak planetu ochladit jsou o něco méně dramatické. Patří mezi ně například návrh vystřelovat do atmosféry částice, které by odrážely sluneční paprsky zpátky do vesmíru nebo myšlenka ukládat oxid uhličitý z atmosféry pod hladinu moří.
Témata:
Vzhledem k tomu, že podle odhadu vědců by planeta mohla kritický práh 2°C překročit už během nadcházejících desetiletí, začíná se o „geoinženýrství“ hovořit jako o krátkodobé strategii, která by světu mohla dát čas na přípravu příslušných nízkoemisních strategií.
Do geoinženýrství spadají technologie, které by planetu mohly ochladit – ať již jde o odražení části slunečního záření zpět do vesmíru nebo zachycování oxidu uhličitého z atmosféry.
Vědci z britského Ústavu strojního inženýrství (IME) vydali minulý týden zprávu, v níž popisují stovky možných řešení. Tři z nich je podle nich možné realizovat v praxi.
Jednou z možností je podle nich vysadit umělé stromy, které pohlcují oxid uhličitý s tisícinásobnou účinností oproti běžným stromům. Stromy by zachycovaly skleníkové plyny ze vzduchu do filtrovacího zařízení, které by je sbíralo a pak ukládalo pod zem podobně jako je tomu v případě technologie zachycování a ukládání emisí (CCS) vyvinuté pro potřeby energetického průmyslu.
S dostupnými technologiemi by jeden „strom“ o velikosti nákladního kontejneru mohl absorbovat emise CO2 v objemu odpovídajícím emisím dvaceti amerických automobilů. Díky technologickému pokroku by ale podobné sběrače mohly v budoucnu absorbovat až desetkrát více emisí.
„Umělé stromy jsou ve stadiu prototypů a z hlediska automatizace a použitelných komponent jsou ve velmi pokročilém stavu,“ řekl Tim Fox, jeden z autorů studie, BBC. Fox dodal, že podobné stromy by se mohly začít vyrábět již relativně brzy.
Druhou metodou, kterou vědecký tým z Británie navrhuje, je využití fotosyntézy v řasách. Tato technologie počítá s pokrytím budov průhlednými trubkami naplněných řasami. Řasy podle vědců představují ekologicky šetrnou biomasu využívající velkého množství CO2 k fotosyntéze.
A konečně do třetice, zpráva počítá s možností odrážet sluneční záření zpět do vesmíru pomocí speciální úpravy povrchu budov. Toho lze nejlépe dosáhnout instalací střech s povrchem odrážejícím sluneční paprsky, píše se ve zprávě.
Instituce by ráda, aby se geoinženýrství stalo součástí světových plánů na snižování emisí skleníkových plynů a adaptačních opatření. Vlády by podle ní měly do geoinženýrství více investovat a výzkum by se měl stát součástí stávajícího výzkumu snižování emisí a adaptace na klimatické změny.
Nové závody ve zbrojení?
Skeptici ale geoinženýrská řešení kritizují za to, že neřeší příčinu problému, kterou je únik emisí při spalování fosilních paliv. Má-li k dojít k účinnému snížení emisí skleníkových plynů, je třeba se v tomto úsilí spojit se všemi velkými světovými znečišťovateli. Dohoda se ale zatím hledá velmi těžko.
Kjótský protokol, který měl za úkol do roku 2012 snížit ve vyspělých průmyslových zemích emise o pouhých 5,2% oproti úrovním z roku 1990 utrpěl velkou ránu poté, co jej bývalý americký prezident George W. Bush odmítl ratifikovat a vyjednávání o nové postkjótské smlouvě, která by měla být uzavřena v prosinci v Kodani prozatím nenabízí příliš velké naděje, že by se vyspělé země byly ochotné zavázat k 25-40% snížení emisí do roku 2020.
Geoinženýrství oproti tomu nabízí cestu, kterou se může jakákoliv vyspělá země vydat nezávisle na všech ostatních. Objevují se proto obavy, jestli to nepovede k novým „závodům ve zbrojení“ kdy země budou soutěžit pomocí svých výzkumných programů o to, kdo co nejúčiněji tyto technologie na svém území rozmístí.
„Brzy bude třeba vytvořit normy, kterými se bude rozmístění geoinženýrských systémů řídit,“ říká David Victor z Právnické školy ve Stanfordu. V dubnovém čísle časopisu Foreign Affairs spolu s dalšími významnými vědci zveřejnil článek, v němž říká, že geoinženýrství je v zásadě otázkou politické volby. Zatímco jedno opatření může mít podle něj pozitivní dopady na některé země tím, že pomůže omezit dopady klimatických změn, jiné opatření může rizika naopak zvyšovat.
Vědci varují, že pokusy jak měnit schopnost Země odrážet sluneční paprsky může změnit srážkové vzorce a může tak mít vážné dopady na dodávky vody a zemědělství v oblastech náchylných k častým suchům. V jiných oblastech by se naopak ochlazování planety mohlo projevit příznivě a mohlo by například dojít k omezení extrémů v počasí.
Nebezpečný experiment
Kritici experimentů s klimatickým inženýrstvím ale varují, že není možné předvídat, co by pokusy zahrávat si s klimatickým systémem mohly znamenat.
„Geoinženýrství je úplně poslední možností, o které bychom neměli začít uvažovat dříve než se pokusíme reálně snížit emise. Existuje celá řada vážných rizik, která jsou s různými geoinženýrskými opatřeními spojena, a ta předpokládají, že pokud se v součástech klimatického systému chceme vrtat, musíme mu nejprve dobře rozumět,“ řekl EurActivu profesor Stefan Rahmstorf z postupimského Institutu pro klimatický výzkum.
Pokud by navíc průmyslové podniky získaly možnost jak čím dál rychleji zvyšovat emise skleníkových plynů, umělé ochlazování planety by hromadění CO2, jehož důsledkem by bylo okyselení světových moří, nezastavilo.
„Jediná věc, kterou chápeme velmi dobře je, že emise CO2 způsobují oteplování a že musíme tento problém chytit za kořeny a emise snižovat. Cokoliv jiného je nerozumné,“ říká Rahmstorf.
