inzerce
„Toto kolo jednání je klíčové pro nalezení kompromisu v otázce globálního oteplování,“ řekl Yvo de Boer šéf UNFCCC (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu) a dodal: „Hodiny odtikávají a zúčastněné státy čeká ještě mnoho práce.“ Největší břemeno budou jistě muset převzít vyspělé země, které čekají složitá jednání o cílech na snižování emisí skleníkových plynů.
Americký vyjednavač Todd Stern včera mluvil před 2600 delegáty o „výjimečné odpovědnosti“ jeho země jako historicky „největšího emitenta skleníkových plynů“, které v současnosti ohrožují celý svět. „Jsme velmi rádi zpět u vyjednávacího stolu. Máme co dohánět a jsme si vědomi obtížnosti úkolu, který před námi stojí,“ uzavřel Stern.
Brzdí rozvinuté země vyjednávání?
V posledních týdnech prosákly na veřejnost zprávy, že Barack Obama bude potřebovat nejméně dalšího půl roku, aby přesvědčil Kongres o potřebě přijetí jakéhokoliv zákona souvisejícího s klimatem. Je možné předpokládat opatrnost nového amerického prezidenta, který jistě nezapomněl, jaký debakl utrpěl v Kongresu Kjótský protokol po té, co ho slavnostně podepsala tehdejší hlava státu Bill Clinton.
Většina delegátů právě zahájené klimatické konference v Bonnu (bude trvat až do 8. dubna) zejména kvůli váhání Spojených států předpokládá, že na obecných principech nového mezinárodního paktu se vyjednavači dohodnou až v prosinci v Kodani. Na detaily si pak budeme muset pravděpodobně počkat do roku 2010, a to nejen díky USA. Stále totiž nejsou na stole konkrétní návrhy od Japonců, Rusů či Ukrajinců.
Pomalá cesta vpřed
Především zatím vůbec není jasné, jak by nová dohoda o globálním oteplování měla v praxi fungovat. I přesto má zmíněný Yvo de Boer podle svých slov od bonnského setkání „vysoká očekávání“. Podle zdrojů blízkých vyjednávání by se měla probíhající konference zaměřit právě na řadu praktických otázek, jako například na kontrolu a ověřování plnění stanovených cílů v rozvojových zemích.
Jedním z hlavních bodů rozhovorů bude vytvoření mezinárodního registru, který by monitoroval výši příspěvků rozvíjejících se ekonomik (hlavně Číny a Indie) ke snižování světových emisí. Na základě údajů z tohoto registru by pak vyspělé státy poskytovaly rozvojovým zemím technologickou a finanční pomoc. Návrh na jeho zřízení předložila Jihoafrická republika spolu s Jižní Koreou a podporuje ho i Evropská unie.
Jednání o této otázce budou podle všeho složitá stejně jako ta o přeměně tzv. Mechanismu čistého rozvoje (Clean Development Mechanism – CDM). Ten umožňuje vyspělým státům, aby investovaly do snižování emisí CO2 v rozvojových zemích (kde to není tak nákladné) a realizovaly pak méně projektů v domácí ekonomice.
Jak posuzovat emise?
Existuje stále velmi silný odpor mnoha zemí proti tomu, aby se emisní cíle jednotlivých států přepočítávaly podle jejich ekonomické výkonnosti nebo podle jiného vhodného ukazatele. Například v doporučeních OSN pro bonnskou konferenci se dočteme, že „schůdnější cesta k dohodě“ může vést přes přizpůsobení cílů „podmínkám v jednotlivých národních ekonomikách“.
Podle zprávy Evropské komise vydané v lednu připadají v úvahu v zásadě čtyři kritéria pro přepočítávání emisních cílů: HDP na hlavu, emise na jednotku HDP, emise mezi léty 1990 až 2005 nebo demografické trendy ve stejném období.
Diplomaté se po skončení nynějších jednání sejdou v červnu znovu v Bonnu a pak ještě na podzim v Bangkoku. V prosinci bude následovat velká klimatická konference v Kodani.
