inzerce
Souvislosti:
Mezinárodní společenství se pomalu dostává do horké fáze vyjednávání o budoucí celosvětové dohodě o klimatických změnách, která má po roce 2012 nahradit Kjótský protokol. Jednání vyvrcholí na prosincové konferenci v Kodani.
Podle zprávy mezivládního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC) je ke zpomalení globálního oteplování pod 2°C třeba do roku 2020 snížit celosvětové emise skleníkových plynů o 25-40% oproti úrovním z roku 1990 a do roku 2050 o 50-80%. Na nutnosti splnit tento cíl se počátkem července shodli na summitu G8 v italské L'Aquile i zástupci osmi nejvyspělejších ekonomik světa.
Navzdory všem politickým prohlášením zůstává ale Evropská unie jediným hráčem, který se odhodlal přijmout legislativní opatření, které má splnění uvedených cílů zajistit. A to ještě s podmínkou. Unie, která sama sebe označuje jako lídra mezinárodních jednání o klimatických změnách vloni v prosinci schválila energeticko-klimatický balíček, kterým uzákonila svůj cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20% a zároveň přislíbila, že teprve v případě že se k ní přidají i další velcí znečišťovatelé tento cíl zvýší na 30%.
Svůj cíl snížit do roku 2020 emise o 15% oproti roku 2005 zveřejnilo v červnu také Japonsko. Takové snížení přitom odpovídá pouze 8% redukci oproti úrovním z roku 1990 a ani zdaleka se tak neblíží číslům, o nichž hovoří IPCC.
Podobně jsou na tom i Spojené státy. Poté co Obamova administrativa ukázala záda politice svého předchůdce a přislíbila, že se země pod jejím vedením vydá cestou snižování emisí, probíhají na půdě Kongresu tvrdé boje o podobu energeticko-klimatického zákona. Evropskému závazku zůstává přitom na hony vzdálen jak návrh samotného prezidenta snížit do roku 2020 emise o 14% oproti roku 2005, tak legislativní návrh poslanců Markeyho a Waxmana, který si právě prokousává cestu Kongresem a který počítá se snížením emisí o 17% (rovněž v porovnání s rokem 2005).
Země jako Rusko, Ukrajina, Nový Zéland nebo Švýcarsko odmítají jakékoliv závazné cíle stanovovat.
Na opačné straně barikády stojí rozvojové a rychle se rozvíjející země jako jsou Čína, Indie nebo Brazílie. Evropská unie v lednu tyto státy vyzvala, aby se ujaly svého podílu na boji s globálním oteplováním a zavázaly se do roku 2020 snížit tempo růstu emisí o 15-30%. Rozvojové země ale argumentují tím, že za celosvětové zvýšení emisí skleníkových plynů jsou morálně odpovědné především vyspělé ekonomiky a vyzývají je, aby své emise snížily oproti roku 1990 o 40% (Fórum tichomořských ostrovů, kterým hrozí v případě zvýšení hladiny moří zánik, dokonce minulý týden vyzvaly vyspělé země ke snížení emisí o 45%). Zároveň požadují, aby jim vyspělé země pomohly financovat opatření zaměřená na snižování emisí a řešení dopadů klimatických změn.
Témata:
Desítka demokratických senátorů včera zaslala dopis americkému prezidentu Baracku Obamovi, v němž jej informovala, že klimaticko-energetický návrh (rovněž demokratických) poslanců Markeyho a Waxmana nepodpoří v případě, že americkému průmyslu neposkytne dostatečnou záruku, že neohrozí jeho konkurenceschopnost vůči zemím, které podobně přísné klimatické standardy neuplatňují.
„Jakýkoliv zákon týkající se čisté energie musí bezpodmínečně řešit nejen klimatickou krizi, ale musí zároveň obsahovat silné záruky, které zajistí, že domácí průmysl zůstane silný a životaschopný,“ cituje z dopisu senátorů deník New York Times.
Senátoři varují, že pokud budou opatření zaměřená na snižování emisí skleníkových plynů příliš přísná, náklady v citlivých odvětvích jako je například ocelářský, papírenský nebo cementárenský průmysl vzrostou natolik, že firmy nebudou schopné konkurovat zahraničním výrobcům a pracovní místa se přesunou do zemí, kde jsou ekologické standardy nižší. Skupina senátorů proto požaduje, aby zákon energeticky náročným odvětvím přechodně zajistil nižší ceny energií, aby se vláda zasadila v Kodani o vyjednání silné mezinárodní dohody a poskytla dotace na rozvoj čistých technologií.
Zároveň vyzývají k přijetí opatření, díky němuž by bylo možné na dovozy ze zemí, které se k mezinárodní dohodě odmítnou připojit uvalit „uhlíková“ dovozní cla. Toto opatření přitom poslanecký návrh obsahuje a v deníku New York Times se jej dokonce zastal i jinak zapřísáhlý obhájce volného obchodu a renomovaný ekonom Paul Krugman.
Výhrady k němu má ovšem prezident Obama, podle nějž ustanovení, které by mu umožňovalo uvalit cla na země, které dohodu nepodepíší, zavání „protekcionismem“. Zavádění celních překážek se nelíbí ani partnerům Spojených států – rozvojovým zemím jako jsou Čína a Indie, na něž by toto opatření s nejvyšší pravděpodobností dopadlo, ale ani Evropské unii a zejména Světové obchodní organizaci s jejímiž pravidly mohou být takové překážky v rozporu.
Potíž je v tom, že zmíněných deset demokratických senátorů zastánci návrhu potřebují. Bez jejich hlasů se jim zákon protlačit nepodaří. Americký Senát navíc podle agentury Reuters připravuje svou vlastní verzi zákona, kterou bude třeba (v případě, že jí senátoři schválí) sladit s verzí Sněmovny reprezentantů. Jednání o klimatickém zákonu ovšem zdržuje i nabitý program jednání Kongresu. Velkou prioritou Obamovy administrativy je totiž i dlouho diskutovaná reforma amerického zdravotnictví.
Jisté ovšem je, že pokud by se Kongresu podařilo zákon schválit ještě na podzim, získaly by tím Spojené státy silný mandát pro kodaňská vyjednávání o mezinárodní klimatické dohodě. Jak ostatně včera prohlásil i jeden z autorů návrhu, poslanec Edward Markey: „Je to zákon, na který čeká celý svět a který rozhodne o tom, zda jednání v Kodani bereme vážně nebo ne“.
Obavy z úprku „citlivých odvětví“ do zahraničí se objevily i v Evropské unii v době, kdy vloni na podzim hledala kompromis ke svému klimaticko-energetickému balíčku. Zástupci energeticky náročných odvětví si v něm nakonec vymohli, že část emisních povolenek dostanou zdarma. Záviset bude na tom, nakolik je dané odvětví skutečně ohrožené konkurencí ze zahraničí.
