inzerce
Necelý měsíc po neúspěšném kole mezinárodních klimatických jednání v Kodani, z kterých vzešla "bezzubá" dohoda neobsahující žádné závazné redukční cíle, ministři životního prostředí EU pod taktovkou španělského předsednictví řešili, jakým směrem by se měla evropská vyjednávací strategie ubírat. Ministři doufají, že se závaznou mezinárodní dohodu, která nahradí Kjótský protokol podaří světu dojednat na příští konferenci plánované v prosinci 2010 v Mexiku.
Mezinárodní jednání v prosinci zkrachovala poté, co se klíčoví světoví hráči odmítli výrazně posunout ze svých výchozích vyjednávacích pozic. Čína a Indie se tehdy postavily k jakémukoliv přijímání závazných redukčních cílů, jimiž by přispěly k omezení světových emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 50 %. Chudé rozvojové státy naproti tomu trvaly na výrazném snižování emisí a cíle, s nimiž přišly vyspělé země světa považovaly za nedostatečné.
Na základě informací obsažených ve zprávě Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) se totiž obávají, že pokud vyspělé země nesníží do roku 2020 emise skleníkových plynů o 25 až 40 % oproti roku 1990, nepodaří se udržet oteplování planety pod hranicí 2°C kdy důsledky změn klimatu ještě nejsou nevratné.
S tím nejsou prozatím v souladu ani cíle EU, která se zavázala ke snížení emisí o 20 % (a v případě, že se k ní připojí i ostatní velcí světoví emitenti o 30 %) a už vůbec slibovaný 17% cíl Spojených států (oproti roku 2005), s kterým americký prezident Barack Obama přijel do Kodaně.
Podmínka zůstává
Členské země i Komise jsou zajedno v tom, že ke splnění evropské podmínky zatím nedošlo a zvyšování evropského závazku není tudíž na pořadu dne. Evropská komise citovaná magazínem BusinessWeek odhaduje, že vyspělé země v Kodani v průměru nabídly snížení, které odpovídá 13% oproti roku 1990, a to k navýšení evropského cíle na 30 % nestačí.
Podle Kodaňské dohody uzavřené v prosinci 2009 mají státy poslat sekretariátu úmluvy OSN do 31. ledna 2010 konkrétní redukční cíle, které se pak stanou součástí textu.
Ve světle toho část zemí v čele s Británií, Německem a Francií o víkendu v Seville požadovala, aby Unie svůj slib zvýšit svůj závazek na 30 % potvrdila. „Rozhodně si myslíme, že bychom měli nabídku 30% (redukcí) zachovat,“ prohlásil po skončení jednání britský ministr pro energetiku a klimatické změny Ed Miliband. Připomněl v této souvislosti, že se vždycky jednalo o podmíněnou nabídku. Je podle něj ale zapotřebí, aby Unie tento signál vůči ostatním zemím světa vysílala i nadále.
V podobném duchu se vyjádřila i ČR, kterou na jednání zastupoval ministr životního prostředí Jan Dusík. „Závazek ve výši 30% snížení emisí za podmínky sjednání ambiciózní závazné klimatické dohody zůstává nadále v platnosti,“ píše se v tiskové zprávě Ministerstva životního prostředí.
K navyšování závazku mají ale výhrady země jako je Itálie, Polsko nebo Maďarsko, které se obávají, že podobný krok by v době hospodářské krize ještě více ohrozil konkurenceschopnost Evropy.
Environmentalisté chtějí více
Neochota některých členských zemí k výraznějšímu omezování emisí každopádně příliš nepotěší ekologické neziskovky, které lobbují za to, aby EU svůj cíl zvýšila na 30 % bez jakýchkoliv dodatečných podmínek.
Evropská environmentální kancelář (EBB) ve svém tiskovém prohlášení z konce minulého týdne ministry vyzývala ke změně vyjednávací strategie poté, co podle ní EU v roli „lídra“ celosvětového snižování emisí selhala. Podmíněný závazek EU podle EEB ostatním zemím světa zjevně nestačil a je proto třeba jej do dalších vyjednávání zvýšit na 30 %. EEB navíc požaduje, aby se EU zavázala tento cíl naplnit výhradně snižováním domácích emisí (tj. ne například investicemi v rozvojových zemích).
