inzerce
Kodaňská jednání o krátkodobé finanční pomoci rozvojovým zemím se rozproudila poté, co George Soros vyjednavačům přednesl svůj návrh.
Rozvojové země volají po transferu finančních prostředků a technologií z industrializovaného světa do Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Bohatší státy přislíbily rozvojovým zemím od roku 2010 do roku 2012 finanční podporu ve výši 10 miliard dolarů ročně. Soros včera prohlásil, že 10 miliard ročně není dost a že propast mezi tím, co je žádoucí a tím, co se nabízí, může odsoudit kodaňskou konferenci ke krachu.
Systém zde je, chybí politická vůle
Je možné dát dohromady až 100 miliard dolarů jako jednorázovou injekci, jen je třeba politická vůle, podotkl Soros. Bohaté země zajištěné zlatými rezervami mohou prý až zdvojnásobit prostředky na boj se změnami klimatu tím, že věnují svá Zvláštní práva čerpání (Special drawing rights, SDR) do nového „zeleného fondu“. Tento fond by odstartoval například investice do energetických zdrojů s nízkým obsahem uhlíku, znovuzalesnění, ochrany deštných lesů či adaptačních programů. „Pro rozvinuté a rozvojové země je to možnost oboustranně výhodné spolupráce,“ řekl Soros.
„Finance jsou v tuto chvíli již k dispozici a mohou tak mít okamžitý dopad,“ prohlásil dále. Na rozdíl od jiných návrhů lze Sorosovu vizi uskutečnit v rámci již existujících struktur financování. Zvláštní práva čerpání jsou jednotnou měnovou a účetní jednotkou užívanou v rámci Mezinárodního měnového fondu (MMF).
Letos v září vydal MMF ve Zvláštních právech čerpání 283 miliard dolarů, z nichž si více než 150 miliard rozdělilo 15 nejvyspělejších světových ekonomik. Peníze nyní povětšinou tvoří přebytky v jejich rezervách a mohou být věnovány do „zeleného fondu“.
Koordinátor mezinárodní agentury ActionAid, která se zabývá bojem s chudobou, Tom Sharman považuje Sorosovy návrhy za přelomové. „200 amerických dolarů, které rozvojové země ročně potřebují na boj s klimatickými změnami, nespadnou z nebe. Proto jsou nové cesty, jak získat peníze, tak důležité,“ řekl Sharman. Sorosův návrh má však jeden zásadní háček, kterým je nezbytný souhlas s přidělováním peněz z fondů MMF, zvláště ze strany USA.
Americká administrativa si těžce vymohla souhlas Kongresu s 200 miliardami dolarů v SDR určených na boj s finanční krizi a pravděpodobně by čelila dalším nesnázím, kdyby tyto prostředky měly nakonec putovat jinam.
Ostatní plány se snaží překlenout politické neshody
Další detailní návrh nedávno předložil Projekt Catalyst, společná iniciativa European Climate Foundation (nadace, která se zabývá implementací politik pro boj se změnami klimatu) a Climate Works Foundation (nadace zaměřující se na implementaci klimatických politik v sektorech s vysokým podílem emisí skleníkových plynů). Projekt počítá s tím, že do roku 2020 bude na ochranu klimatu v rozvojových zemích potřeba až 100 miliard dolarů ročně. Asi polovina peněz by pocházela z trhu s uhlíkem, který by do roku 2020 mohl dosahovat hodnoty 2 bilionů dolarů ročně.
Země by podle nich mohly část emisních povolenek věnovat do zelených programů. Další prostředky by se daly získat mírným zpoplatněním všech transakcí.
Další finance v rozmezí od 10 do 20 miliard dolarů by pocházely ze zdanění pohonných hmot v letecké a lodní dopravě. Zbylé prostředky – 25-30 miliard dolarů by zajistily půjčky a granty z rozvinutých zemí, především z USA, EU, Kanady, Japonska a Austrálie.
Mluvčí amerického prezidenta minulý týden uvedl, že Barack Obama podporuje krátkodobé financování ochrany klimatu (tj. v letech 2010-2012) a že Spojené státy zaplatí svůj „férový podíl“.
Představitelé Projektu Catalyst předpokládají, že by peníze mohly být rozděleny následovně: třetina na snížení emisí (s výjimkou lesního hospodářství), třetina na lesní hospodářství a třetina na adaptaci, přičemž 20 % by se investovalo do budování nových kapacit.
Jiná zpráva Projektu Catalyst uvádí, že za integritu celého systému by měla ručit vrcholná rada pro financování ochrany klimatu, reprezentující zájmy rozvinutých i rozvojových zemí a odpovědná OSN.
