inzerce
„Jsem velmi potěšena rozhodnutím Polska, které nám předložilo plán využívající metodologii platnou ve všech ostatních zemích,“ uvedla komisařka pro klima Connie Hedegaard s tím, že „skončila doba nejistoty pro polské podniky“ a „pominulo ohrožení evropského systému emisního obchodování“. Svou nakonec prosadila Komise a výrazně jí v tom pomohla globální hospodářská krize.
Hlavní spor se mezi evropskou exekutivou a Polskem vedl o to, kolik milionů emisních povolenek bude mezi polské podniky rozděleno v letech 2008 až 2012. Naši severní sousedé původně požadovali 285 milionů povolenek ročně, ale Komise tento plán seškrtala o 27 % na 209 milionů.
Polská vláda si to však nenechala líbit a v roce 2007 zažalovala Komisi u Evropského soudního dvora pro překročení jejích pravomocí. K velkému překvapení analytiků vydal v září 2009 Soud první instance rozhodnutí, které v plném rozsahu potvrdilo námitky Polska (a Estonska, jemuž Komise seškrtala množství povolenek v alokačním plánu skoro o polovinu).
Soud první instance (od platnosti Lisabonské smlouvy se nazývá Tribunál) jasně deklaroval, že konečné rozhodnutí o emisních limitech leží hlavně v rukou jednotlivých členských států, nikoliv Bruselu (EurActiv 25.9.2009).
Mluvčí Evropské komise rozhodnutí soudu hodnotil jako „velmi znepokojivé“ a experti začali spekulovat o tom, jestli se unijní uhlíkový trh úplně nezhroutí, až ho zaplaví nadměrné množství povolenek.
Na nespravedlivý postup Evropské komise, který ohrožuje jejich hospodářství, si navíc nestěžovalo jenom Polsko s Estonskem. Výhrady měly i další země, které ale nakonec našly s Komisí společnou řeč: Česko (alokační plán), Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Lotyšsko, Litva nebo Rumunsko.
Napětí mezi zeměmi bývalého východního bloku a Komisí významně zmírnila celosvětová hospodářská krize, která vedla k pádu emisí skleníkových plynů v průměru o 11 % (EurActiv 2.4.2010).
A to se projevilo i v případě Polska. Komise sice podala odvolání proti rozhodnutí Tribunálu (teď ho řeší Evropský soudní dvůr) a v prosinci 2009 znovu odmítla schválit alokační plán Polska, ale mezitím už vše směřovalo ke smíru.
Evropská exekutiva se nakonec s polskou vládou dohodla na alokačním plánu, který respektuje roční limit ve výši 209 milionů tun, tedy de facto prosadila svůj původní návrh. Komise navíc uvedla, že zváží stažení odvolání, které nyní leží u Evropského soudního dvora.
Současná podoba systému EU ETS se od roku 2013, tedy od začátku jeho třetí fáze, výrazně změní, protože začnou postupně nabíhat aukce povolenek, které podniky až doposud dostávaly zdarma, a navíc skončí spory okolo národních alokačních plánů - emisní limity se totiž budou stanovovat na úrovni celé Unie, nikoliv jednotlivých národních států.
