inzerce
Souvislosti:
Mezinárodní společenství se v současné době snaží dosáhnout kompromisu nad zněním globální dohody o klimatu, která má po roce 2012 nahradit Kjótský protokol. V optimálním případě by k jejímu podpisu mělo dojít v prosinci letošního roku v dánské Kodani.
Evropská komise v lednu navrhla, aby Unie po rozvojovém světě (kromě těch úplně nejchudších zemí) požadovala snížení nárůstu emisí skleníkových plynů o 15 až 30% do roku 2020. Chce tak do boje proti globálnímu oteplování zapojit především Čínu a Indii.
Jednání signatářů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), které proběhlo 29. března až 8. dubna v Bonnu, přineslo zahájení rozhovorů o předběžném textu nové globální dohody, nicméně také odhalilo značné rozpory mezi bohatými a chudými státy.
Rozvojové země požadují po těch vyspělých, aby se zavázaly k poskytnutí velkorysé finanční i jiné pomoci při boji se změnami klimatu v zemích třetího světa. A nejen to, bohaté státy mají v následujících letech snížit své emise mnohem razantněji, než dosud plánovaly. Ani závazek Unie (která si zatím jako jediná stanovila v tomto směru obligatorní cíle) Číně a Indii nestačí.
Pozorovatelé se shodují, že i druhé kolo jednání v rámci UNFCCC, které od 1. do 12. června probíhá opět v Bonnu, jen těžko v otázce financování přinese výraznější pokrok.
Témata:
Otázka klimatických změn a získání potřebných fondů se dostala i na program dnešního zasedání Rady ministrů financí a guvernérů centrálních bank (Ecofin), která by v tomto směru měla navrhnout doporučení pro nadcházející summit sedmadvacítky. I přes to, že minulý týden proběhla médii zpráva o 100 miliardách eur, které budou od vyspělého světa rozvojové státy potřebovat jen do roku 2020 na nové nízkouhlíkové technologie a další opatření proti změnám klimatu (EurActiv 5.6.2009), podle diplomatických zdrojů nedojde v nejbližší době ze strany EU v otázce financování k žádnému posunu nebo pevným závazkům.
„Jsme opravdu velmi, velmi daleko od jakýchkoliv konkrétních čísel,“ uvedl jeden z diplomatů blízkých vyjednávání. Podle něj jde v současnosti spíš o to, aby Unie před zbytkem světa zaujala k financování jednotnou pozici, a ne o konkrétní závazky. Podle dalšího z vyjednavačů není pravděpodobné, že by Unie odhalila své karty už na summitu EU, protože pozice dalších klíčových hráčů – především pak Spojených států – zůstává zatím nejasná.
Váhavý postoj Unie bude pravděpodobně zklamáním pro některé pozorovatele, kteří očekávali, že sedmadvacítka bude v hledání fondů na klimatické projekty hrát vůdčí roli a udávat směr.
Ministři financí dnes jednají o expertní zprávě (předložené příslušnými hospodářskými výbory), v níž stojí, že prostředky na boj se změnami klimatu by měly přicházet především ze soukromých kapes a trhů s emisními povolenkami. I tak však bude podle studie potřeba hodně veřejných peněz, a to zejména na zmírňování následků a adaptaci chudých zemí na globální změny klimatu.
Největší spor se mezi členy Unie samozřejmě povede o to, kolik ta která země konkrétně přispěje. Například Poláci jdou tak daleko, že požadují, aby o této otázce bylo jasno ještě před tím, než Unie uzavře jakoukoliv mezinárodní dohodu. Podle dalších zemí by ale takový požadavek jednání o post-kjótské smlouvě značně zbrzdil, a proto ho odmítají.
