inzerce
Jak už vás EurActiv informoval včera, státníci zemí G8 se shodli na závazném cíli v podobě redukce exhalací skleníkových plynů o 50% do roku 2050. To je jistě možné považovat za milník, protože je to vůbec poprvé, co všechny průmyslově nejvyspělejší státy řekly „ano“ tak razantnímu snižování emisí.
Celá záležitost se nicméně dá nahlížet také z druhé stránky: nejenže se nepovedlo o podobném cíli přesvědčit také velké rychle se rozvíjející země jako jsou Indie nebo Čína, ekologové navíc kritizují fakt, že uvedený závazek je příliš vágní.
V tom mají jistě pravdu, neboť deklarace sice jako cíl uvádí 50% snížení emisí, ale už není zřejmé oproti jakému roku. Formulace „ve srovnání s rokem 1990 nebo roky pozdějšími“ jasné vodítko nenabízí.
Zelení aktivisté navíc namítají, že snížení emisí o polovinu (ať už bude referenční rok jakýkoliv) do roku 2050 nezajistí, aby světová teplota vzrostla o maximálně dva stupně Celsia, jak se G8 zavázala.
„Světoví lídři se vrátili zpátky na zem. Vítáme, že jsou tam, kde mají být, ale nechápeme, proč nám neřekli, jak chtějí splnit to, co slíbili,“ uvedl Kim Carstensen, ředitel klimatické sekce Světového fondu na ochranu přírody (WWF).
Podle údajů Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se musí světové emise snížit o 25 až 40% už do roku 2020, jinak nezabráníme tragickým následkům globálního oteplování.
Ekologické organizace naopak vesměs chválí závazky států G8 k nastartování světového hospodářství pomocí investic do zelených technologií a zvýšení energetické účinnosti.
Zatočíme s hladem, teď už doopravdy
Dnes má podle agentury Reuters dojít k podepsání dohody o investicích ve výši 15 miliard dolarů do agrárního sektoru rozvojových států. Tato částka, kterou bohaté země věnují těm chudým v průběhu dalších třech let, má pomoci odvrátit hrozbu hladomorů.
Detaily tohoto závazku však zůstávají nejasné. Není například zřejmé, zda bohaté státy skutečně věnují dalších 15 miliard dolarů nebo se bude jednat zčásti o přerozdělení stávajících rozvojových fondů. Všeobecně se předpokládá, že největší díl nákladů padne na Evropskou unii, Spojené státy a Japonsko (každý z těchto hráčů má podle Reuters zaplatit 3 miliardy dolarů).
Na celém světě trpí podle údajů OSN podvýživou více než miliarda lidí, jejichž počet navíc (na rozdíl od posledních čtyřech dekád) za minulé dva roky vzrostl. 
