inzerce
„Vrcholní představitelé členských zemí by měli svým mezinárodním partnerům navrhnout ochranný balíček '30:30', tedy 30% snížení emisí skleníkových plynů a 30 miliard eur na ochranu klimatu v rozvojových zemích,“ prohlásil německý socialistický europoslanec Jo Leinen, který je zároveň předsedou parlamentní výbor pro životní prostředí a vůdce parlamentní delegace na konferenci OSN v Kodani. Zde se jedná o dokumentu, který by nahradil Kjótský protokol, jehož platnost končí v roce 2012.
Evropské země se již jednostranně zavázala, že sníží do roku 2020 produkci uhlíkových emisí o 20 % oproti úrovni z roku 1990. Evropští lídři navíc podle předběžných výsledků přijatých na summitu EU míří na kodaňskou konferenci s návrhem snížit emise v EU až o 30 %, pokud se ostatní rozvinuté země zavážou ke srovnatelným cílům a rozvojové státy k tomu přispějí závazky, které odpovídají jejich možnostem. Právě neochota přijímat velké závazky a finančně podporovat rozvojové země jsou hlavními překážkami při vyjednávání.
„Role EU jako lídra v otázkách ochrany klimatu nesmí být prázdnou skořápkou, ale musí být podložena přesvědčivými závazky,“ prohlásil Leinen a dodal, že současné návrhy nestačí k tomu, aby se míra oteplování udržela maximálně na úrovni 2°C.
Návrhy, které jsou nyní „na stole“ netěší environmentalisty ani zelené. „V Unii dochází ke statistickým anomáliím, kdy téměř polovinu redukce emisí od roku 1990 zapříčinil krach bývalých sovětských průmyslových zařízení a nedávná ekonomická krize spíše než opatření Unie,“ tvrdí zelená europoslankyně, Finka Satu Hassi.
Poslankyně svůj výrok zakládá na studii, kterou 9. prosince zveřejnil nizozemský Ecofys Institute, firma specializovaná na problémy životního prostředí. Studie, která byla zadána parlamentní frakcí zelených, podle Hassi ukazuje, že vedoucí pozice Unie v otázkách ochrany klimatu je pouhý mýtus. Zpráva říká, že se emise v Unii od roku 1990 do roku 2008 snížily o 10,7 % především ze dvou důvodů: deindustrializaci východní Evropy a ochranným opatření. Bez těchto dvou faktorů by byly emise ještě nad úrovní z roku 1990. Hassi ve svém vyjádření ke zprávě také pochybuje o efektivitě systému obchodování s emisemi.
Současná redukce emisí je na úrovni 1 % ročně, což je příliš málo k tomu, aby se dosáhlo 20% snížení, míní experti. Pokud by se emise měly snížit o 30 %, musely by každým rokem poklesnout o 2%.
Ani v tomto případě zelení nevěří, že by bylo možné udržet oteplování na 2°C. „To by vyžadovalo závazek snížit emise do roku 2020 nejméně o 40 %,“ prohlásil nizozemský zelený europoslanec Bas Eickhout. Jeho slova zopakovaly i neziskové agentury. „40% snížení je technicky i ekonomicky proveditelné,“ napsala ve svém prohlášení Sonja Meister, koordinátorka kampaně organizace Přátelé Země.
V prosinci zveřejnil Stockholmský institut pro životní prostředí zprávu, v níž odhaduje, že 40% snížení emisí by Unii přišlo na 1-3 % jejího HDP.
