inzerce
„Hlavní otázka zní, kolik se na CCS (zachytávání a ukládání uhlíku pod zem, pozn red.) vydá ze státních prostředků. Je tu totiž nebezpečí, že tato technologie může být viděna jako jediný zachránce a „vycucnout“ všechny peníze z dalších projektů, které by přinesly větší přínosy. Jde o to, abychom z CCS nedělali zlatý grál a aby zbylo dostatek peněz na obnovitelné zdroje energie a úspory,“ říká v rozhovoru pro EurActiv Jiří Jeřábek z Centra pro dopravu a energetiku.
Podle Jeřábka skýtá CCS řadu úskalí. „Za prvé přináší snížení účinnosti elektrárny o nějakých 20 % a za druhé nikdo vám nedá záruku, že ten uložený uhlík zase nezačne třeba za sto nebo tisíc let unikat. Cena této technologie je vysoká a já si myslím, že ty peníze se dají využít efektivněji,“ uvádí.
Pokud jde o včera zahájená jednání v Kodani, je Jeřábek opatrným optimistou – věří, že se najde konsenzus, který vyústí v závaznou dohodu příští rok. „V Kodani se má sejít stovka vrcholných státníků a ti určitě nebudou chtít odjet s prázdnou. Šance na alespoň nějakou dohodu je tedy podle mě poměrně veliká,“ podotýká Jeřábek. „Navíc v případě neúspěchu mají dánští vyjednavači prý v záloze plán B, který by sice nebyl tou finální konečnou dohodou nahrazující Kjóto, ale umožnil by aspoň okamžitě začít posílat peníze na boj s klimatickými změnami do rozvojových států,“ dodává.
A na čem podle Jeřábka dosavadní jednání stojí? „Je tam hlavně nedůvěra z obou stran – jak od rozvojových států, tak od vyspělých zemí. S tím, jak se kodaňský summit přiblížil, přeci jen zaznamenáváme určité vstřícné kroky z obou stran,“ uvádí s tím, že nejdůležitější je posun v postojích dvou států – Číny a USA, které „už jsou ochotny diskutovat o konkrétních číslech“.
Jeřábek se pravidelně účastní klimatických konferencí (letos jim odborníci a diplomaté věnovali už osm týdnů) a vidí důležitou roli neziskových organizací v tom, že zprostředkovávají výstupy z jednání veřejnosti. „Každý den tam třeba ekologické organizace vyhlašují Fosílii dne, což je taková „anticena“ té zemi, která ten den nejvíce blokovala jednání,“ uvádí Jeřábek jeden z příkladů práce ekologů.
„Na těch konferencích OSN se totiž už 15 let používá taková speciální hantýrka a pro vnějšího pozorovatele není jednoduché rozpoznat, jestli určité prohlášení znamená spíš snahu jednání posouvat dál a nebo je blokovat. Ekologické organizace se tedy snaží podstatu problému „vypíchnout“ a prezentovat ho veřejnosti,“ uzavírá Jeřábek.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
